112 C 101/2021-34 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 23. 12. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil na nájmu a souvisejících platbách za užívání bytu č. 4 na ulici [ulice a číslo] v [obec] za období ledna 2019 až října 2019 částku 71 568,30 Kč. Původní dluh na nájmu a souvisejících platbách činil 105 000 Kč a 12 480 Kč. Po vyúčtování činil dluh na službách 7 006,30 Kč a použita byla též kauce ve výši 9 500 Kč. Dluh se tak snížil na 102 506,30 Kč. Následně žalovaný uhradil částku ve výši 30 938 Kč, která byla použita na částečnou úhradu dluhu. Zbylá část žalovaného nároku ve výši 39 853,25 Kč je tvořena náklady na opravu bytu, který byl předmětem nájmu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na absenci vyjádření účastníků soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání vycházeje pouze z listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky byla dne 11. 10. 2016 uzavřena nájemní smlouva k bytu č. 4 na ulici [ulice] v [obec]. Z předávacího protokolu (č. l. 5) bylo patrné, že byt byl předán nepoškozený, a to včetně movitého vybavení. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 10. 2017 následně prodlouženou dodatkem č. 2 do 30. 10. 2018. Součástí povinností žalovaného byla úhrada kauce ve výši 9 500 Kč, tehdy jednoměsíčního nájemného (zvýšeného dodatkem na 10 500 Kč), které byl žalobce oprávněn k 1. 7. běžného roku zvýšit o inflaci. Zálohové platby pak byly odkázány na úpravu v evidenčním listu, podle něhož měly činit 1 248 Kč měsíčně. Z vyúčtování za rok 2019 soud zjistil, že dluh na zálohových platbách měl činit 7 006,30 Kč před jakýmikoli zápočty. Z dokladů z 1. 7. 2019 a 30. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku 50 000 Kč. Z faktur č. 1510 2019 a č. 411 2019 soud zjistil, že žalobci byla fakturována částka 34 655 Kč za opravy na bytu č. 4. Daň k uvedeným plněním činila 5 198,25 Kč, celkem tedy částku 39 853,25 Kč. Z výpisu účtu bylo zjištěno, že žalovaný dlužil za období leden až říjen 2019 na nájmu částku 105 000 Kč a na zálohových platbách 12 480 Kč, a to před vyúčtováním a zápočty. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván dopisem z 9. 12. 2020. Podle žalobních tvrzení bylo z plateb žalovaného 19 062 Kč započteno na dluh na nájmu za rok 2018. Nárok žalobce soud posoudil podle § 2235 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), a povinnost žalovaného platit příslušné platby včetně nájemného plyne z § 2246 a § 2247 ObčZ. Tyto platební povinnosti byly žalovaným porušeny, když nebylo prokázáno, že by požadovanou platbu žalobci uhradil. Vykazován tak je i nadále dluh za leden až říjen 2019. Původně činil částku 105 000 Kč (10 * měsíční nájemné ve výši 10 500 Kč), když po částečných zápočtech z důvodu plateb žalovaného byla uvedená částka snížena. S ohledem na výši zálohových plateb 12 480 Kč a skutečně vyúčtovaný náklad ve výši 7 006,30 Kč činil dluh na vyúčtování pouze uvedenou částku, pročež musel být snížen původní dluh 117 480 Kč o částku 5 473,70 Kč, částku 9 500 Kč vratné a zúčtovatelné kauce a následně i částky plateb ve výši 30 938 Kč. Na nájmu a zálohových platbách, resp. jejich vyúčtování tak zbývá uhradit částku ve výši 71 568,30 Kč. Soud nepřehlédl, že k době nájmu po 1. 11. 2018 nepředkládal žalobce žádné důkazy, na druhou stranu nebylo tvrzeno, že by byla situace jiná, než jaká panovala za doby dokládaného smluvního vztahu, pročež lze učinit závěr odpovídající § 2230 odst. 1 ObčZ, kdy došlo k prolongaci nájmu i po 1. 11. 2018 pro chování účastníků daného vztahu. Kromě toho byl žalovaný povinen vrátit po skončení nájmu byt ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Žalobce dokládal nutnost uhradit na opravách bytu částku 39 853,25 Kč, když tak žalovaný porušil svoji smluvní povinnost podle § 2913 ObčZ a je povinen škodu zaplatit. Bylo na žalovaném, aby se bránil, že žádnou škodu nezpůsobil, nebo že tato byla uhrazena nebo vznikla v jiné výši. S ohledem na svoji nečinnost musí nyní nést důsledky toho, jaký byl zjištěn skutkový stav. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 1 OSŘ Náklady žalobce činila odměna zástupce ve výši 5 580 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu spolu s paušální náhradu výdajů ve výši á 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Součástí náhrady je rovněž soudní poplatek ve výši 4 458 Kč a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 3 704,40 Kč Celkem je žalovaný povinen na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit částku 25 802,40 Kč, ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.