112 C 141/2021-27 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 16. 10. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 4 980 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení poskytnuté mu v souvislosti se smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (4 000 Kč) a zčásti pak za nezaplacené splátky nájemného za pronajaté zařízení (560 Kč) a poplatek za odpojení ve výši 500 Kč ponížený o zápočet ve výši 80 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na absenci vyjádření účastníků soud příslušný podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, pouze na základě listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla 16. 3. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž měla být žalovanému poskytnuto zařízení blíže specifikované v zakázkovém listu – modem a HD box (smlouva ve spojení se zakázkovým listem). Dopisem z 30. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v tehdejší výši 2 135,91 Kč s tím, že v opačném případě bude odstoupeno od smlouvy a bude rovněž povinen vrátit pronajatá technická zařízení. Podle smlouvy, pokud nebude zapůjčené zařízení vráceno v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Ta činila 2 000 Kč za modem i za set top box Kaon. Fakturami č. 261210950, 262699114, 264197047 a 265687603 byly žalovanému vyúčtovány částky nájemného zapůjčených přístrojů ve výši 560 Kč a fakturou č. 266272293 odpojovací poplatek ve výši 500 Kč ponížený o snížené nájemné ve výši 80 Kč. Přes opakovanou výzvu (12. 5. 2020) zůstal dluh neuhrazen. Soud v projednávané věci postupoval podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené § 63 ZEK a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl povinen provozovatel poskytovat služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaný) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK) a plnit další podmínky smluvního ujednání, a to včetně platby smluvních pokut podle § 63 odst. 3 písm. j) ZEK i všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy. Žalovaný měl porušit svoji povinnost plynoucí ze smlouvy vrátit po jejím ukončení (v souladu s § 65 odst. 3 ZEK) zapůjčené technické zařízení specifikované v zakázkovém listu příslušným kódem, které byl žalovaný v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami povinen vrátit ve lhůtě sedmi dnů od ukončení smlouvy. Soud se tak zabýval tím, zda žalovanému bylo zařízení poskytnuto, a dospěl k závěru, že se tak stalo. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal, že zařízení vrátil, byť i opožděně. Této svojí povinnosti nedostál, protože v řízení zůstal nečinný. Sama smluvní pokuta sice byla stanovena ceníkem, nikoli tedy striktně vzato dohodou účastníků smlouvy, na druhou stranu bylo zcela na vůli žalovaného, zda nastanou podmínky pro vznik povinnosti takovou pokutu zaplatit. Výše pokuty i podmínky pro vznik platební povinnosti pak soud nepovažoval za rozporné s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ OZ“). Pokud jde o povinnost zaplatit za pronájem uvedených zařízení, soud dospěl k závěru, že je na místě postupovat podle § 2201 a násl. OZ, když nájemné vyplývalo z ceníku žalobce, stejně jako porušení platební povinnosti ze strany žalovaného. Částka za odpojovací poplatek byla stanovena rovněž ceníkem. Lhůtu k plnění u všech přiznaných částek soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ) Náklady řízení žalobce tvořila odměna právního zástupce ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva v celkové výši 300 Kč. Dále náleží žalobci náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak je žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Dle názoru soudu se jedná o formulářový typ žaloby, kdy je ze soudního systému zřejmé, že obdobný vzor je užíván i v jiných kauzách stejného žalobce, jež se liší pouze výší dlužné částky a tím, že jde buď o dlužné částky za služby, smluvní pokuty za nevrácené zařízení nebo dluhy na kupní ceně zařízení.