112 C 170/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 2. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovaným, aby zaplatili na nájmu a zálohových platbách za užívání bytu na ulici [ulice a číslo] v [obec] za období května až srpna a října a listopadu 2020 a na bezdůvodném obohacení za prosinec 2020 částku 78 674 Kč. Podáním z 27. 10. 2021 vzal žalobce žalobu zčásti zpět poté, co započetl přeplatek na vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 na dlužné platby za měsíce květen až srpen 2020, když nadále požadoval úrok z prodlení ze stanovených záloh do doby vyúčtování a poté již jen z dlužné částky přeplatkem nepokryté. Soud v návaznosti na uvedené podání řízení v daném rozsahu podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), řízení zastavil. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. S ohledem na absenci vyjádření účastníků soud podle § 115a OSŘ, rozhodl ve věci bez jednání vycházeje pouze z listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. 3. Mezi účastníky byla dne 5. 11. 2019 uzavřena nájemní smlouva do 31. 3. 2020 k bytu [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] na dobu od 1. 12. 2019 do 30. 11. 2020. Nájemné bylo stanoveno ve výši 85 Kč/m2 (po slevě 3 792 Kč/měsíc), když zbylé zálohové platby ve výši 4 260 Kč byly stanoveny evidenčním listem. Nájem skončil uplynutím doby, když s prodloužením žalobce nesouhlasil. Evidenčními listy účinnými od 1. 5., resp. 1. 6. 2020 došlo k úpravě nájemného na částku 4 770 Kč, resp. záloh na částku 6 360 Kč. Od 1. 7. 2020 došlo ke zvýšení nájemného na částku 4 902 Kč, od října 2020 zálohových plateb na částku 7 420 Kč. Z evidence předpisů a plateb soud zjistil, že žalovaní neuhradili za měsíce květen až srpen 2020 a říjen a listopad téhož roku částku 66 352 Kč, k níž se váže ještě dluh na užívání téhož bytu po skončení nájmu v měsíci prosinci v částce 12 322 Kč. Z vyúčtování za rok 2020 bylo zjištěno, že na zálohových platbách bylo dosaženo„ přeplatku“ 19 896 Kč. Dopisem z 3. 8. 2020 vyzval žalobce žalované k úhradě dluhu v tehdejší výši 40 457 Kč. Kromě započtení přeplatku nebylo uhrazeno ničeho. 4. Nárok žalobce soud posoudil podle § 2235 ObčZ a povinnost žalovaných platit příslušné platby včetně nájemného plyne z § 2246 a § 2247 ObčZ. Tyto platební povinnosti byly žalovanými porušeny, když nebylo prokázáno, že by požadovanou platbu žalobci uhradili. Vykazován tak je i nadále dluh za červenec až listopad (vyjma září 2020) a prosinec ve výši 58 778 Kč. Bylo na žalovaných, aby dokazovali, že dluh je v jiné výši či neexistuje vůbec. To žalovaní neučinili, když zůstali nečinní. Ve vztahu k měsíci prosinci 2020 je třeba aplikovat ustanovení § 2991 ObčZ a násl., když užívání bytu žalovanými se neopíralo o platný právní titul, na jejich straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení, které jsou povinni žalobci vydat, když jeho výše je dána obvyklým nájemným a k tomu připočtenými platbami na služby s nájmem poskytované. Tím, že neplnili včas, dostali se žalovaní do prodlení podle § 1968 ObčZ, a byli tak z částek dlužných plateb povinni platit úrok z prodlení podle § 1970 ObčZ podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Solidarita plnění je odůvodněna postavením žalovaných jako společných nájemců (§ 1868 ObčZ). 5. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 1 OSŘ Náklady žalobce činil zaplacený soudní poplatek ve výši 3 148 Kč spolu s náklady nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 OSŘ) ve výši 600 Kč za výzvu k plnění a žalobu (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkovou náhradu ve výši 3 748 Kč uložil soud zaplatit žalovaným ve lhůtě § 160 odst. 1 OSŘ.