115 C 130/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 327 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalovaná však neplatil sjednané pojistné a zůstala žalobkyni za období od 4. 9. 2019 do 13. 12. 2019 dlužna shora uvedenou částku. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalované požadovala také zaplacení úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah, jehož předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Z pojistné smlouvy žalované mimo jiné vyplývala povinnost platit sjednané roční pojistné ve výši 2 660 Kč. Žalovaný však za pojistné období od 19. 7. 2018 do 19. 12. 2018 nezaplatil řádně a včas pojistné v celkové výši 1 327 Kč, jehož součástí je i poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 300 Kč, jak plyne z přehledu inkasní bilance smlouvy. Z písemného oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 6. 1. 2020 poté plyne, že pojistný vztah mezi žalobkyní a žalovanou skončil dne 12. 12. 2019. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla ze strany právního zástupce žalobkyně na existenci dluhu dne 27. 4. 2020 písemně upozorněna a byla vyzvána k jeho zaplacení. 5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku, není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku, jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, ačkoliv měla sjednáno pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, nezaplatila řádně a včas pojistné za období od 19. 7. 2018 do 19. 12. 2018. Proto soud žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovanou k úhradě tohoto plnění v celkové výši 1 327 Kč. Správnost stanovené výše pojistného žalovaná nijak nerozporovala. Protože žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 189 Kč. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobkyně je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč.