115 C 99/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 24.5.2021 domáhala se žalobkyně odstranění garáže, která je ve vlastnictví žalovaného, z pozemku, jehož vlastníkem je žalobkyně, s odůvodněním, že garáže byly od počátku povoleny jako dočasné stavby s nutností jejich odstranění v případě potřeby žalobkyně. Žalobkyně žalovanému vypověděla nájem pozemku, žalovaný dosud garáž z pozemku neodstranil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 4. Z listiny ze dne 30.9.1965, ze dne 11.10.1965, ze dne 22.10.1965 a ze dne 15.2.1971 soud zjistil následující skutkový stav: Dne 30.9.1965 adresovali příslušníci tehdejšího sboru nápravné výchovy, zařazení ve věznici Brno, náčelníkovi věznice žádost o povolení výstavby garáží v prostoru mezi ústavní zahradou a bytovkami na [anonymizováno] ulici s tím, že hodlají vystavět garáže typu„ Prefa“. Náčelník věznice udělil souhlas dne 4.10.1965 s podmínkou, že nebude narušena bezpečnost věznice a architektonický vzhled. Další obdobnou žádost adresovali náčelníkovi věznice další příslušníci sboru nápravné výchovy dne 11.10.1965, přičemž náčelník věznice žádost doporučil ke kladnému vyřízení. Přípisem z 22.10.1965 sdělil zástupce náčelníka krajské správy Ministerstva vnitra, že pozemek, na němž hodlají postavit žadatelé garáže, je majetkem ministerstva, k propůjčení na výstavbu není námitek, avšak v případě nutné potřeby nebo zvláštních okolností musí žadatelé garáže odstranit na vlastní náklad. Listinou, zhotovenou 15.2.1971, a nazvanou„ [obec] smlouvy o výstavbě garáže na pozemku SNV [obec]“ stanovil Sbor nápravné výchovy a jedním ze stavebníků podmínky, spočívající v tom, že stavba garáže je dočasná, garáž je provedena na pozemku, jehož vlastníkem je SNV a je postavena v ochranném pásmu, uživatel garáž v případě potřeby bez náhrady a ve stanoveném termínu na vlastní náklady stavbu odstraní a prodej garáže jinému vlastníku lze uskutečnit pouze se souhlasem útvaru SNV [obec] a za stejných podmínek, a to pouze příslušníku SNV. 5. Z rozhodnutí o přípustnosti stavby z 6.1.1976 soud zjistil, že [ulice] úřad Sboru nápravné výchovy ČSR rozhodl, že povoluje stavbu pěti sdružených garážových boxů s podmínkou, že stavba garáží je povolena jako dočasná a v případě služební potřeby bude bez náhrady a na vlastní náklady v dohodnutém termínu odstraněna. Zápisem z 12.11.1976 proběhlo odevzdání a převzetí dokončené stavby, označené jakou souhrnná výstavba garáží pro příslušníky SNV – [obec] – ÚSNV [obec]; garáže byly popsány jako zděné garáže pěti boxů o velikosti 17,1 x 5,6 metrů, jednotlivé boxy děleny zděnou příčkou, střecha z hurdisek se škvárovou mazaninou opatřenou lepenkou, štítové zdivo oplechováno a střešní odpad opatřen okapovými žlaby. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] tvoří ostatní plocha o výměře 105 m2 zapsána v katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], jako vlastník pozemku je zapsána Česká republika a subjekt, kterému náleží příslušnost hospodařit s majetkem státu, je [anonymizováno] služba [země]. 7. Z listiny ze dne 15.11.2000 soud zjistil, že Odbor výstavby Úřadu městské části [obec] – [obec] jako místně příslušný stavební úřad vydal dne 15.11.2000 potvrzení, že stavby garáží na pozemcích mj. [číslo] v katastrálním území Bohunice nejsou nadzemní stavby spojené se zemí pevným základem. 8. Z plánku garáží soud zjistil umístění garáže žalovaného. Ze seznamu majitelů garáží na pozemcích soud zjistil, že jednu z garáží užíval žalovaný. 9. Ze smlouvy o nájmu pozemku [číslo] soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 2.1.1996 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla část pozemku zapsaného na [list vlastnictví] pod p. [číslo] zastavěná ploch o výměře 20 m2, číslo garáže 15. Žalovaný jako nájemce se ve smlouvě zavázal v případě potřeby pronajímatele garáž bez náhrady a ve stanoveném termínu na vlastní náklady odstranit. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. 10. Z listiny ze dne 21.1.2019 a doručenky ze dne 28.1.2019 soud zjistil, že dne 28.1.2019 doručila žalobkyně žalovanému na adresu jeho bydliště [ulice] [číslo] [obec], výpověď z nájmu s tříměsíční výpovědní lhůtou s tím, že pozemek potřebuje pro plnění svých úkolů, a vyzvala žalovaného k odstranění garáže do jednoho roku od skončení nájemního vztahu. 11. Z listiny ze dne 7.9.2020 a doručenky ze dne 18.9.2020 soud zjistil, že žalobkyně doručila dne 18.9.2020 výzvu žalovanému k vyklizení pozemku do 30.9.2020 s upozorněním na vymáhání nároku soudní cestou. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Brno, na kterém je umístěna jako dočasná stavba garáž užívána na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne 2.1.1996 žalovaným. Nájemní vztah mezi účastníky zanikl výpovědí nájmu ze dne 21.1.2019, kterou dala žalobkyně žalovanému. 13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Brno, její vlastnické právo požívá ochrany dle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb. proti žalovanému, který do něho neoprávněně zasahuje tím, že neodstranil z části pozemku svou garáž. Za situace, kdy nájemní vztah mezi účastníky zanikl výpovědí, kterou dala žalobkyně žalovanému, užívá žalovaný část pozemku žalobkyně bez právního důvodu a jestliže odmítá vyklidit část pozemku dobrovolně, zavázal ho soud k této povinnosti výrokem I. tohoto rozsudku. 14. Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád bylo ve výroku II rozhodnuto o nákladech řízení, neboť žalobkyně, která byla ve sporu zcela procesně úspěšná, se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. 15. Výrokem III. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě soudního poplatku podle § 2 odst. 3 zákona 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.