119 C 116/2021-35 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování internetu [číslo] dne 8.11.2018, jejímž předmětem bylo ze strany žalobce poskytování služeb přístupu internetu, a to až do dne 30.4.2019, kdy byla smlouva ukončena. V článku 13.2 zvláštních podmínek byla sjednána povinnost žalované ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté zařízení, a to modem TP-Link [číslo] (dále jen předmětné zařízení). Žalovaná ve sjednané lhůtě předmětné zařízení žalobci nevrátila, žalobce tedy vznesl tedy vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení předmětného zařízení. Žalobce vyzval předžalobní výzvou žalovanou dne 4.11.2020 k vrácení předmětného zařízení a zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná však své povinnosti nesplnila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C vložka 261099 soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jeho předmět podnikání mimo jiné patří poskytování služeb elektronických komunikací. Ze souhrnu smluvních podmínek ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací – pevný internet [číslo] soud zjistil, že dne 8.11.2018 žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo ze strany žalobce poskytovat žalované služby přístupu k internetu. Dole v článku I. bylo sjednáno, že účastník bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí se smluvními pokutami: smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení pronajatého koncového zařízení. Z výzvy k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 27.5.2020 soud zjistil, že touto výzvou žalobce vyzval žalovanou k vrácení technického zařízení případně k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 4.11.2020 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k vrácení technického zařízení ve lhůtě 7 dnů a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč v téže lhůtě. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla žalované odeslána dne 3.11.2020. Ze zvláštních podmínek pro obecně kombinované televize článek 4.4 soud zjistil, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen zapůjčené technické zařízení vrátit nejpozději ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. Po provedeném dokazování a zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 351/11 dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. zvláštních podmínek pro službu, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dále soud dospěl k závěru, že závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu se vztahují i na část smlouvy, ve které byla sjednána smluvní pokuta (nepřehledné malé písmo, pro spotřebitele matoucí). Dle názoru soudu není žádný důvod vyloučit aplikaci tohoto rozhodnutí na daný skutkový stav, když ostatně sám žalobce v návrhu odkazuje na všeobecné obchodní podmínky (článek 13.2, přičemž povinnost vrátit pronajaté koncové zařízení ve lhůtě 10 dnů je sjednána v článku 4.4). Žalovaná bez pochyby při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitelka. Vzhledem k výše uvedenému závěru o nepřípustnosti sjednání smluvní pokuty bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda předmět a zařízení skutečně byla dodána a došlo k platnému ukončení smlouvy. Žaloba byla ohledně zaplacení částky ve výši 5.000 Kč zamítnuta (výrok I). Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého by měla plně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.