119 C 138/2021-38 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným tím, že po skončení smlouvy nevrátil zapůjčené doplňkové zařízení ve stanovené lhůtě. Za takové porušení smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném předmětnou částku ve výši 5.000 Kč z titulu smluvní pokuty. Přes výzvu žalobce žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 20.2.2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíchž součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalobce je obchodní společnost s ručením omezeným, která vznikla dne 23.12.2015. Do předmětu jejího podnikání patří mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Z dopisu ze dne 10.10.2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč z důvodu, že smlouva byla ukončena dne 31.8.2019. Z předžalobní výzvy ze dne 4.11.2020 soud zjistil, že zást. žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Po provedeném dokazování a zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přestože smluvní pokuta je zakotvena přímo ve smlouvě, dospěl soud k závěru, že lze aplikovat závěry obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 351/11 dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. zvláštních podmínek pro službu, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dále soud dospěl k závěru, že závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu se vztahují i na část smlouvy, ve které byla sjednána smluvní pokuta (nepřehledné malé písmo, pro spotřebitele matoucí). Dle názoru soudu není žádný důvod vyloučit aplikaci tohoto rozhodnutí na daný skutkový stav, když ostatně sám žalobce v návrhu odkazuje na všeobecné obchodní podmínky (článek 13.2, přičemž povinnost vrátit pronajaté koncové zařízení ve lhůtě 10 dnů je sjednána v článku 4.4). Žalovaný bez pochyby při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Vzhledem k výše uvedenému závěru o nepřípustnosti sjednání smluvní pokuty bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda předmět a zařízení skutečně byla dodána a došlo k platnému ukončení smlouvy. Žaloba byla ohledně zaplacení částky ve výši 5.000 Kč zamítnuta (výrok I). Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého by měl plně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.