119 C 198/2019-151 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 119.911 Kč s příslušenstvím, jakožto náhrady nákladů obhajoby a částky ve výši 750.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění, náhrady nemajetkové újmy s příslušenstvím, to vše z titulu škody způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 119.911 Kč a náhradu nemajetkové újmy, přiměřené zadostiučinění ve výši 750.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Policie České republiky, Městské ředitelství policie [obec], I. oddělení hospodářské kriminality usnesením ze dne 9.12.2015, [číslo jednací] zahájilo trestní stíhání žalobce dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád) proti žalobci pro údajné spáchání trestného činu krácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen trestní zákon), kterého se žalobce měl dopustit tím, že v úmyslu zkrátit daň z příjmů právnické osoby [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce] (nyní [právnická osoba]) a po předchozí domluvě jako jednatel [právnická osoba] dne 26.3.2006 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], které v případě pronájmu reklamních ploch a dalších služeb nebyly realizovány [právnická osoba] [anonymizováno]. Za tyto služby byly následně vystaveny faktury [právnická osoba] s.r.o., označené v usnesení žalobce, a tyto žalobce zahrnul do účetní evidence a podal dne [číslo] 2017 za [právnická osoba] s.r.o. daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2006 do 31.12.2006 u Finančního úřadu [obec] [anonymizováno], ve kterém uplatnil doklady a jednal tak, přestože věděl, že žádné služby provedené nebyly, když faktury byly vystaveny za účelem snížení daňového základu a takto úmyslně krátil daň z příjmů právnické osoby za shora označené zdaňovací období o částku 504.000 Kč. Proti žalobci bylo dále zahájeno trestní stíhání pro údajné spáchání zločinu krácení daně a poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku formou pokračování v trestném činu, kterého se žalobce měl dopustit tím, že s úmyslem zkrátit daň po předchozí domluvě jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel ve dnech 29.12.2009 a 29.12.2010 se společností [právnická osoba] smlouvy o nájmu reklamních ploch, které opět realizovány nebyly a vystavené faktury žalobce opět zahrnul do účetní evidence a podal daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 u Finančního úřadu [obec], [anonymizováno], v němž doklady uplatnil a toto učinil přestože věděl, že žádné služby realizovány nebyly a v usnesení označené faktury byly vystaveny pouze za účelem snížení daňového základu, čímž úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 o 636.500 Kč. Další faktury obdobné povahy zahrnul do účetní evidence a za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011 a snížil tak daňový základ o 513.000 Kč. Celkově tedy úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob v celkové výši 1.653.500 Kč. Obhájce žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 15.12.2015 stížnost, kterou dne 28.12.2015 odůvodnil a dne 12.1.2016 dodal ještě doplnění stížnosti. Ve stížnosti argumentoval tím, že [právnická osoba] s.r.o. měla řádně uzavřené smlouvy a veškeré faktury za pronájem reklamních ploch byly řádně uhrazeny. Obhájce vznesl námitky vůči obsahu a závěrům předloženého znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, kdy tento nemůže z mnoha důvodů sloužit jako důkaz v daném trestním řízení. Dále uvedl, že daňový subjekt uhradil dlužnou daň včetně doměřeného penále. Stížnost obhájce žalobce byla zamítnuta jako nedůvodná usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 21.1.2016 č.j. 4 [anonymizována dvě slova] [rok]. Po výslechu žalobce dne 4.2.2016 za účasti obhájce žalobce tento dne 4.4.2016 podal návrh na zastavení trestního stíhání, které Městské státní zastupitelství v [obec] dne 19.4.2016 zamítlo. Dne 20.4.2016 byla podána obžaloba na osobu žalobce pro trestné činy specifikované v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce od 5 – 10 let. Městský soud v Brně věc projednával v řízení vedeném pod sp. [spisová značka], ve které rozhodl rozsudkem ze dne 3.10.2016, č.j. [číslo jednací], kdy žalobce zprostil obžaloby pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalován. Tento rozsudek napadlo Městské státní zastupitelství v [obec] dne 5.10.2016 odvoláním v neprospěch žalobce směřujícím do výroku o vině. Dále dne 3.10.2016 Městský soud v Brně usnesením č.j. [spisová značka] zastavil trestní stíhání žalobce pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona, a to dle ust. § 233 odst. 1 trestního řádu. Toto usnesení rovněž Městský státní zástupce v [obec] dne 5.10.2016 napadl stížností v neprospěch žalobce. O odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3.10.2016 rozhodoval Krajský soud v Brně pod sp.zn. [spisová značka], který usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] rozhodl tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Rovněž o stížnosti Městského státního zastupitelství v [obec] proti usnesení o zastavení trestního stíhání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obhájce žalobce následně navrhl doplnění dokazování a Městský soud v Brně opětovně ve věci rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 16.8.2017, kdy žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) a zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a žalobce odsoudil dle ust. § 240 odst. 2 trestního zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž žalobci výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Tento rozsudek napadlo Městské státní zastupitelství v [obec] odvoláním ze dne 9.7.2017 v neprospěch žalobce, které směřovalo do výroku o trestu. Rovněž žalobce prostřednictvím svého obhájce podal proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Brně odvolání dne 16.8.2017 O odvolání státního zástupce a žalobce proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Brně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že z podnětu odvolání státního zástupce byl žalobci uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000 Kč, tedy celkem 200.000 Kč, odvolání žalobce bylo zamítnuto. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017 napadl žalobce dne 16.2.2018 dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28.6.2018, č.j. [číslo jednací] o dovolání rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2017, č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2017, č.j. [číslo jednací] zrušil. Dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně tedy opětovně vedl řízení proti žalobci jako obžalovanému s tím, že dne 10.10.2018 rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona a pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 2, písm. c) trestního zákoníku s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Tento rozsudek opět státní zástupce napadl odvoláním v neprospěch žalobce. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.5.2017, č.j. [číslo jednací] tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu s tím, že se žalobce zprošťuje obžaloby, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2017, č.j. 3 To 344/2017-1088 nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 28.11.2018 Trestní řízení proti žalobci bylo vedeno od 9.12.2015 do 28.11.2018, tedy necelé tři roky. V průběhu trestního řízení byla věc třikrát projednávaná u Městského soudu v Brně, dvě rozhodnutí soudu I. stupně byla nejprve zrušena odvolacím soudem, následně nové rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem změněno a