13 C 24/2021-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání měřícího zařízení – plynoměru s výrobním [číslo] umístěného na adrese [adresa]. Toto zařízení bylo dle žalobkyně instalováno za účelem umožnění odběru plynu dle smlouvy o odběru plynu. Uvedené měřící zařízení je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný je evidovaným uživatelem předmětného odběrného místa. Jelikož žalovaný nemá od 16. 3. 2020 k předmětnému odběrnému místu uzavřenu smlouvu o dodávkách plynu, je jeho odběr plynu neoprávněný. Provozovatel distribuční soustavy má právo omezit, nebo přerušit distribuci plynu při neoprávněném odběru, což je ovšem možné pouze tehdy, bude-li měřící zařízení odstraněno. O demontáž měřícího zařízení se žalobkyně několikrát pokoušela, ovšem žalovaný jí neposkytl potřebnou součinnost, neboť pověřeným osobám neumožnil přístup k měřícímu zařízení. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se účastníci nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Žalovaný byl smlouvou ze dne 8. 9. 2019 připojen k distribuční soustavě žalobkyně. Dne 13. 3. 2020 podal obchodník s plynem spol. [anonymizováno] [právnická osoba] u žalobkyně žádost o ukončení distribuce plyne, neboť s žalovaným byla ke dni 16. 3. 2020 ukončena smlouva o dodávkách plynu pro neplacení. K účinku ukončení dodávek došlo ke dni 2. 4. 2020. Žalobkyně žalovaného dopisy ze dne 5. 5. 2020 a ze dne 10. 7. 2020 informovala, že jeho odběr plynu po 16. 3. 2020 je neoprávněný a vyzvala ho k součinnosti při demontáži měřícího zařízení. K součinnosti přo demontáž měřícího zařízení byl pak žalovaný vyzván i předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2020. 5. Na základě ustanovení § 71 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ EZ“) je provozovatel distribuční soustavy povinen vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. 6. Podle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) EZ je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu, nebo pokud právní důvod odpadl a dle § 74 odst. 4 písm. a) je neoprávněnou distribucí plynu využití služby přepravy plynu bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl a dle písm. d) téhož ustanovení využití služby distribuční soustavy bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného plynového zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. 7. Provozovatel distribuční soustavy má právo omezit, nebo přerušit distribuci plynu dle dikce § 59 odst. 1 písm. j) bod 6 a bod 7 při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu a při odběru plynu, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného plynového zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. 8. Na základě právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že měřící zařízení bylo umístěno v bytové jednotce ve vlastnictví žalovaného, a že žalovanému odpadl právní důvod k odebírání plynu a tím i k držení měřícího zařízení. Žalobkyně se tedy po právu domáhala, aby jí žalovaný měřící zařízení vydal. Přestože se žalobkyně tuto demontáž pokusila provést, žalovaný, ač byl žalobkyní ke zpřístupnění měřicího zařízení vyzván, přístup k měřidlu a jeho demontáž neumožnil. Soud proto žalovanému rozsudkem uložil povinnost, aby žalovaný žalobkyni předmětné měřící zařízení vydal. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.534 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”). Soud v dané věci přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení celkem za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t. Konkrétně soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů za převzetí a přípravu právního zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé, v celkové výši 4.500 Kč (1 500 Kč za úkon). Ke každému z úkonů pak dle § 13 odst. 4 a.t. náleží také paušálních náhrada výdajů ve výši 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč. Žalobkyně také osvědčila, že je plátcem DPH, proto soud přiznal i náhradu DPH ve výši 1.134 Kč.