18 C 228/2021-20 — Městský soud v Brně

Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalovaná dne 16.7.2018 s původním věřitelem ([právnická osoba]), na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15.8.2018. Žalovaná uzavřela smlouvu prostřednictvím webových stránek původního věřitele [webová adresa], úvěr byl žalované dne 16.7.2018 vyplacen. Žalovaná ničeho nevrátila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. Stručný závěr ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů učinil takový, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovanou dne 16.7.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím webových stránek původního věřitele, kdy žalovaná se nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, vyplnila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru tak byla uzavřena dne 16.7.2018, na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 3.000 Kč s tím, že doba trvání zápůjčky bude 30 dní, splatnost tedy 15.8.2018, kdy částku vrátí prostřednictvím bankovního účtu bezhotovostním převodem. Žalobce soudu doložil všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]), dále pak potvrzení o platbě 3.000 Kč na účet žalované. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani poté ničeho právnímu předchůdci žalobce neuhradila. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce, žalované toto bylo oznámeno přípisem ze dne 2.2.2021. Ohledně stručného právního posouzení věci soud dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, a to jako smlouvu spotřebitelskou, kdy žalovaná se zavázala vrátit do stanoveného data poskytnuté finanční prostředky, což však neučinila. S ohledem na postoupení pohledávky je žalovaná povinna vrátit žalovanou částku žalobci. Soud tedy shledal žalobu žalobce jako důvodnou a jí vyhověl. Vyhověno bylo i pokud jde o příslušenství, které spočívá v zákonném úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vl. nač. č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení je ode dne následujícího po splatnosti příslušné zápůjčky. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.