20 C 130/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 30.3.2021 domáhal po žalovaném zaplacení nedoplatku úvěru, uzavřeného mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 19.12.2016, kdy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a měl uhradit částku 25 260 Kč, splatnou 19.2.2017 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím vyplněného internetového formuláře, vyplněného žalovaným a peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný na úvěr nic nezaplatil. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy ze dne 22.7.2019 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem za dne 19.8.2019. Celková hodnota pohledávky činila 37 143 Kč a skládala se z nezaplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 260 Kč, smluvní pokuty 2 953 Kč a nákladů za inkasní vymáhání ve výši 8 930 Kč. Předmětem nároku uplatněného u soudu pak činila uplatněná jistina, nesplacený úrok a smluvní pokuta a žalobce upustil od uplatnění nákladů za inkasní vymáhání pohledávek a požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 797,84 Kč za období od 20.2.2017 do 1.7.2019 z částky 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 25.7.2019. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k jednání se nedostavil, doručení bylo vykázáno vyvěšením. Z nařízeného jednání se právní zástupce omluvil. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru [číslo] ze které bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [obec] a žalovaným ze dne 19.12.2016, ze které bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout na bankovní účet klienta částku 10 000 Kč, která má být vrácena do 17.1.2017, celková částka, kterou klient zaplatí /součet jistiny a poplatku/ je 12 620 Kč, výše RPSN 1 770,5 %, v případě prodlení podle článku 5 je klient povinen hradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu. Podle listiny, označené jako dodatek číslo 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 19.12.2016 bez uvedení čísla byl klientovi poskytnut úvěr na základě smlouvy o úvěru ze dne 19.12.2016 ve výši 20 000 Kč, za který je klient povinen zaplatit věřiteli poplatek ve výši 5 260 Kč. Na základě žádosti klienta se výše neúčelového spotřebitelského úvěru navyšuje o 10 000 Kč, takže celkově činí 30 000 Kč. Zápůjční úroková sazba se neuplatní, klient je však povinen zaplatit za navýšení spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 10 000 Kč, celková částka, kterou klient za úvěr zaplatí (součet jistiny a poplatku) činí 25 260 Kč. Klient je povinen úvěr splatit do 19.2.2017. Výše RPSN je 1 211,5 %. K důkazu byla dále předložena listina označená [anonymizováno] [číslo] [právnická osoba] psaná z části česky, z části anglicky, která by měla sloužit k prokázání výše dluhu, dále bylo doloženo potvrzení o přijetí platby za prodané portfolio na základě smlouvy ze dne 22.7.2019 – za postoupení pohledávky mezi původním dlužníkem a žalobcem ze dne 9.8.2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.8.2019 včetně kopie podacího archu a upomínka advokáta. 3. Soud nárok žalobce posuzoval jako spotřebitelský úvěr, uzavřený za účinnosti občanského zákoníku čísl 89/2012 Sb.. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému finanční prostředky v určité výši a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Po posouzení předložených listinných důkazů má soud za prokázáno, že nárok žalobce není důvodný a že žalobce svůj nárok neprokázal. K důkazu byla předložena smlouva o úvěru ze dne 19.12.2016 a v porovnání s doloženým dodatkem číslo 1 z textu smlouvy naprosto nevyplývá, jaká částka byla žalobci poskytnuta a jaká má být vrácena. Ve spojení s listinou, která nárok žalobce má prokazovat, tj. s listinou, označenou jako [spisová značka] pak naprosto není zřejmé, co tato listina prokazuje, jaká částka byla zapůjčena a za jakých podmínek a kolik činí reálná zapůjčená částka, kdy text smlouvy je zmatený a nemůže objasnit smluvní vztah mezi účastníky. Sjednaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) ve výši 1 770,5 %, která má zahrnovat poplatek za poskytnutí úvěru za podmínek, kdy splátka úvěru je uhrazena řádně a včas je zcela v rozporu s běžnou praxí společností, zabývající se půjčováním peněz a navíc k výpočtu RPSN nejsou zahrnuty náklady splatné v důsledku neplnění některé z povinností klienta, stanovených ve smlouvě, náklady, jejíž výše není ke dni vyhotovení informací úvěrujícímu známa, náklady, jejíž zahrnutí do RPSN není povinné. Ze smlouvy není zřejmé, že by se předchůdce žalobce zabýval zkoumáním schopnosti žalovaného splácet úvěr, toto nijak neprokazuje, žalobce rovněž neprokazuje aktivní legitimaci, neboť chybí seznam postoupených pohledávek (§ 1879 a následující občanského zákoníku). 4. Za této důkazní situace má soud za prokázáno, že nárok žalobce není důvodný. Navíc žalobce nebyl přítomen u jednání a zbavil se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k prokázání důkazů, potřebných k prokázání všech svých sporných tvrzení. Soud proto žalobu zamítl. 5. Úspěšný žalovaný má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení, tyto mu žádné nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.