21 C 185/2021-22 — Městský soud v Brně

Žalobou z 7.12.2020 domáhala se žalobkyně úhrady smluvní pokuty, sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou za porušení povinnosti vrátit po skončení smluvního vztahu, založeného smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, zapůjčené koncové zařízení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový stav: Dne 24.11.2018 uzavřeli [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaná smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které mimo jiné přenechala žalobkyně žalované do nájmu koncové zařízení typu [anonymizována dvě slova] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, dle kterých (bod 4.4., 4.5) byla žalovaná povinna po skončení smluvního vztahu zařízení do 10 dnů vrátit do kteréhokoliv skladu žalobkyně, přičemž ve smlouvě samotné byla pro případ porušení této povinnosti sjednána smluvní pokuta 5.000,00 Kč. Ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě je zcela určité a srozumitelné, není uvedeno zavádějícím způsobem (např. extrémně drobným písmem). Z obchodních podmínek a upomínky vzal soud za prokázáno, že v důsledku porušení platebních povinností ze strany žalované žalobkyně přípisem z 6.5.2019 od smlouvy odstoupila, přičemž smluvní vztah zanikl marným uplynutím dodatečné lhůty k úhradě závazků žalované, která byla stanovena do 31.5.2019, tj. smluvní vztah zanikl k 1.6.2019. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by zařízení, které měla v nájmu, řádně vrátila. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací účastníci sjednali povinnost žalované vrátit do 10 dnů od zániku smluvního vztahu zařízení, které měla přenecháno do nájmu (§ 2201 an., § 2225 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), přičemž porušení této povinnosti bylo utvrzeno sjednáním smluvní pokuty (§ 2048 an. o.z.). Ujednání o smluvní pokutě soud shledal jako platné, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaná jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení, spočívajících v uhrazeném soudním poplatku 400,00 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, čemuž odpovídá i ustálený opakovaně používaný text žaloby, přičemž hodnota plnění nepřevyšuje 50.000,00 Kč) za tři úkony po 200,00 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva – podáním z 27.8.2021 žalobkyně pouze doplňovala základní skutková tvrzení, která absentovala v žalobě samotné), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, včetně 21% DPH 1.489,00 Kč.