21 C 201/2021-32 — Městský soud v Brně

Žalobou z 18.12.2020 domáhal se žalobce úhrady žalované částky jako bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] na ul. [ulice a číslo] v [obec], jehož nájem žalovanému skončil k 17.9.2019, a který užíval bez právního důvodu, kdy vydání bezdůvodného obohacení bylo nárokováno za dobu od října 2019 do 21.10.2020, kdy byl byt exekučně vyklizen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z výpisu z katastru nemovitostí a nájemní smlouvy č. OB/047593/18 PNB/MD vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl smlouvou z 23.1.2019 přenechán na dobu určitou do 10.8.2020 (po úmrtí původního nájemce) byt [číslo] v domě [adresa] na ul. [ulice a číslo] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Dle čl. III nájemní smlouvy se žalovaný zavázal hradit nájemné, uvedené v bodě 1, s tím, že žalobce měl možnost zvyšování nájemného postupem dle bodu 2 o míru inflace. Nájem skončil výpovědí z 2.9.2019 v důsledku dluhu na nájemném a zálohách na služby za leden až červenec 2019, a to doručením výpovědi dne 17.9.2019. Dle evidenčních listů činilo od 1.10.2019 nájemné 2.230,00 Kč a záloha na služby 590,00 Kč (celkem 2.820,00 Kč), od 1.1.2020 nájemné 3.710,00 Kč a záloha na služby 590,00 Kč (celkem 4.300,00 Kč), za říjen 2020 pak poměrná část nájemného 2.633,00 Kč a poměrná část záloh na služby 419,00 Kč. Z evidence plateb vzal soud za prokázáno, že přeplatky na vyúčtování služeb za roky 2019 a 2020 byly započteny vždy za starší dluh, a to přeplatek za rok 2019 na dluh za leden a únor 2019 a přeplatek za rok 2020 na dluh za březen a duben 2019. Přípisem z 11.9.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 21.9.2020. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byl sjednán nájem shora uvedeného bytu na dobu určitou do 10.8.2020, přičemž nájem skončil doručením výpovědi k 17.9.2019. Počínaje dnem 18.9.2019 tak žalovaný byt užívá bez právního důvodu a je tak povinen platit náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). Účastníci v daném případě sjednali nájem nikoliv pevnou neměnnou částkou, ale s možností žalobce tento upravovat v návaznosti na míru inflace, což žalobce činil. Výše nájemného i záloh na služby vyplývá z evidenčních listů, přičemž přeplatky na službách byly započteny na starší pohledávky, než je předmět žaloby. Dobu, za kterou nájemné a služby nebyly žalovaným uhrazeny, žalovaný nerozporoval. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i do nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný zavázán k úhradě nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku.