21 C 254/2020-98 — Městský soud v Brně

Žalobou z 19.10.2020 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako vyúčtované ceny dodaného zboží. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že zboží od žalobkyně nepřevzala a že podpis na dodacím listu, který je současně fakturou, není podpisem osoby, oprávněné za žalovanou jednat. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně dodala žalované v listopadu 2019 ředidlo, jehož převzetí stvrdila zaměstnankyně žalované paní [jméno] [příjmení] na faktuře, která byla následně žalovanou uhrazena. Dle tvrzení žalobkyně tato dodala v lednu 2020 žalované další ředidlo, jehož převzetí stvrdila na faktuře, která byla i dodacím listem, rovněž paní [příjmení]. Tato faktura na částku 7.139,00 Kč se splatností 5.2.2020 již uhrazena nebyla, když žalovaná setrvala na tvrzení, že ředidlo jí dodáno nebylo a podpis na faktuře není podpisem paní [příjmení]. Jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] v řízení vypověděl, že zboží vozí do shodné provozovny již osm až deset let, neboť žalovaná převzala provozovnu po jiném subjektu, předmětné zboží dovezl do provozovny osobně a paní [příjmení] mu fakturu podepsala. Ze soupisu účetních dokladů vzal soud za prokázáno, že předmětná faktura nefiguruje v účetnictví žalované pro účely přiznání k dani z přidané hodnoty. V řízení byla dále jako svědkyně vyslechnuta paní [jméno] [příjmení], státní příslušnice Ukrajiny, která pracuje jako asistentka u žalované. Potvrdila, že ředidlo a abrazivo bylo do stejné provozovny, kterou žalovaná po předchozím podnikateli převzala, dodáváno žalobkyní dlouhodobě. Potvrdila převzetí zboží v listopadu 2019, popřela však, že by zboží, dodané v lednu 2020, převzala, toto údajně objednala z důvodu výhodnější cenové nabídky od jiného subjektu, když popřela, že by podpis na faktuře byl jejím podpisem. Dále pak uváděla, že současný majitel přebíral firmu v říjnu 2019, ale do konce roku 2019 ještě veškeré objednávky realizoval bývalý majitel pan [příjmení], a ten realizoval i objednávku z listopadu 2019, kterou svědkyně přebírala. Celkově lze konstatovat, že výpověď svědkyně byla poněkud zmatečná, neboť bylo evidentní, že tato se příliš neorientuje v okolnostech, za kterých začala podnikat žalovaná – na jedné straně uváděla, že objednávky v roce 2019 realizoval pan [příjmení], jejich převzetí stvrzovala svědkyně, ačkoliv je zaměstnankyní žalované, a přesto, že podepisovala faktury a přebírala je spolu se zbožím, nevěděla, na který subjekt byly vystaveny. Ohledně faktury z listopadu 2019 tvrdila nejprve, že podpis na faktuře není její, následně, že její je. Rovněž komunikační úroveň svědkyně v českém jazyce i přes její ujištění, že mu rozumí, byla na nižší úrovni. Žalovaná dále předložila fotografii sudu, v němž měla být realizována předchozí dodávka ředidla od žalobkyně, přičemž v návaznosti na výpověď svědkyně [příjmení], která tvrdila, že předchozí sud byl na firmě vždy až do realizace nové dodávky, žalovaná dovozovala z razítka na štítku sudu, kdy byla poslední dodávka realizována. Na štítku sudu se nachází technické údaje o ředidle a dále údaj„ datum výroby: 28-11 2019“. Jedná se o štítek firmy [právnická osoba] [právnická osoba] S ohledem na rozporování pravosti podpisu na předmětné faktuře byl ve věci zpracován znalecký posudek a následně k tomuto slyšen u jednání znalec. Posudek byl vypracován se závěrem, že pisatelem je [jméno] [příjmení], jedná se o její pravý podpis, s tím, že podpis byl neúmyslně zkomolený, a to za působení neobvyklých písařských podmínek (poloha pisatele, psací podložky, situačních vlivů). Znalec konstatoval, že pravděpodobnost, že podpis je pravým podpisem [anonymizováno]. [příjmení], je větší než pravděpodobnost, že by se jednalo o padělek jejího podpisu. Znalec u jednání ve výpovědi objasnil, že skutečnost, že se jedná o závěr v nízké rovině pravděpodobnosti, je daná tím, že zde není tolik shodných znaků, aby bylo možné míru pravděpodobnosti stanovit vyšší, nicméně jeho závěr vylučuje možnost výsledku znaleckého dokazování v podobě závěru o opačném posouzení sporného podpisu. Konstatoval dále, že míra pravděpodobnosti, s jakou se mohl přiklonit k tomu, že se jedná o pravý podpis [anonymizováno]. [příjmení], je dána i srovnávacím materiálem, kterým byly převážně podpisy na oficiálních dokumentech z úřadů, kdy je podpis formálnější. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, a to především výpovědí jednatele žalobkyně, fakturou s podpisem svědkyně [příjmení] a znaleckým posudkem, že žalobkyně dodala žalované v lednu 2020 ředidlo, které vyfakturovala v částce 7.139,00 Kč, splatné 5.2.2020. Žalovaná stvrdila jak převzetí zboží, tak i jeho cenu, a to podpisem svědkyně [příjmení] na faktuře, která sloužila i jako dodací list. Z výpovědi této svědkyně i jednatele žalobkyně vzal soud za prokázáno, že se jednalo o opakovanou, zaužívanou praxi, realizovanou i za předchozího provozovatele téže provozovny (ostatně svědkyně v době přebírání provozovny žalovanou stvrzovala převzetí zboží, objednaného dle její výpovědi ještě předchozím majitelem provozu). Pokud jde o sporný podpis na faktuře, vycházel soud ze znaleckého posudku, který s větší mírou pravděpodobnosti konstatoval pravost podpisu svědkyně [příjmení]. Znalec s naprostou přesvědčivostí obhájil závěry svého posudku ve své výpovědi, a soud proto konstatuje, že s převažující mírou přesvědčivosti žalobkyně unesla v řízení jak břemeno tvrzení, tak i důkazní břemeno, a prokázala, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.), uzavřená faktickým plněním (§ 1744 o.z.) v návaznosti na praxi, která byla realizována jak mezi žalobkyní a předchozím majitelem provozovny, tak i mezi účastníky. Lze tak konstatovat, že žalobkyně splnila svůj závazek z kupní smlouvy a dodala žalované zboží, žalovaná prostřednictvím svědkyně [příjmení] stvrdila převzetí zboží i jeho cenu, kterou neuhradila. Skutečnost, že žalovaná fakturu nezařadila do soupisu účetních dokladů pro účely přiznání k DPH, nemá na tyto závěry vliv, neboť toto je právem, nikoliv povinností žalované, když nezařazením dokladu, z něhož může uplatnit odpočet DPH, se nedopouští daňového úniku. Soud proto žalobě vyhověl, a to i do nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) a nákladů uplatnění pohledávky s ohledem na povahu uzavřené kupní smlouvy mezi podnikatelskými subjekty (vládní nařízení 351/2013 Sb.). Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád soud žalovanou jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení, sestávajících z uhrazeného soudního poplatku 400,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za pět úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u tří jednání) po 1.500,00 Kč, jeden úkon (jednoduchá výzva k plnění) po 750,00 Kč, včetně šesti režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH v částce 2.110,50 Kč celkem 12.560,50 Kč, s připočtením složené zálohy na náklady znaleckého posudku v částce 2.000,00 Kč celkem 14.560,50 Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaná zavázána k úhradě nákladů řízení státu, spočívajících v nákladech znaleckého dokazování, kdy tyto náklady činí 7.570,00 Kč a 1.000,00 Kč, tj. 8570,00 Kč. Na úhradu byla použita žalovanou složená záloha 2.000,00 Kč, zahrnutá do nákladů řízení mezi účastníky, a k úhradě státu tak zbývá 6.570,00 Kč.