2115 C 13/2021-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 814 Kč s odůvodněním, že žalovaná na základě nájemní smlouvy užívala byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Mezi účastníky trval do 30. 6. 2019 nájemní vztah, který skončil na základě uzavřené dohody o skončení nájmu. V souvislosti s užíváním bytu vznikl žalované nedoplatek ve výši 6 814 Kč podle vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, jehož zaplacení se žalobce podanou žalobou domáhá. 2. Žalovaná se k podané žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil, souhlas žalované se dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Z nájemní smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaná užívala byt [číslo] o velikosti 2+1, nacházející se ve 2. podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] (dále jen„ předmětný byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou 1 roku, na základě dodatku č. 1 ze dne 26. 9. 2018 byla nájemní smlouva prodloužena do 1. 9. 2019. Z dohody o skončení nájmu uzavřené mezi účastníky dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že účastníci dohodli skončení nájemního vztahu k 30. 6. 2019. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 soud zjistil, že žalované vznikl v souvislosti s užíváním předmětného bytu nedoplatek za služby ve výši 6 814 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu (předžalobní upomínky) ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce na výši dluhu upozorněna a byla vyzvána k jeho úhradě ve lhůtě do 30. 4. 2021. 6. Žalovaná žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila a v řízení nijak neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči ní žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný 7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 67/2013 Sb. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 9. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, ačkoliv na základě nájemní smlouvy užívala, mimo jiné, v období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 předmětný byt, neuhradila nedoplatek za služby dle vyúčtování. Soud proto žalobě plně vyhověl a zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobci toto plnění v celkové výši 6 814 Kč. Správnost stanovené výše vyúčtování žalovaná nijak nerozporovala. 10. Protože žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že: "U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů." Na žalobce bylo tedy v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 00 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 200 Kč (2x100 Kč), na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o.s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejím § 2 odst. 1.