213 C 28/2020-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 29. 9. 2020, doplněnou podáním ze dne 19. 7. domáhala zaplacení částky 37.310,06 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 15. 11. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému tzv. předschválený úvěr ve výši 40.000 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně. Prostředky byly převedeny na účet žalované dne 15. 11. 2017. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 628 Kč, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný měl celkem uhradit částku ve výši 60.149,63 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru, a to již s druhou splátkou, následně dluh splácel nepravidelně. Poslední splátku žalovaný učinil dne 16. 10. 2018. Na základě jednání žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 20. 2. 2019, o čemž byl žalovaný informován. Při poskytování úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů z jeho kontroly účtu klienta, který byl u žalobkyně veden a dále z dostupných registrů. Na základě těchto údajů pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na dluh žalovaný uhradil celkem částku 8.709,59 Kč. Z toho částku 2.689,94 Kč na jistinu úvěru a částku 6.019,65 Kč na příslušenství úvěru. Žalobkyně žalobou požadovala pouze nesplacenou jistinu úvěru. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil a dále, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení soudního jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). V předmětném usnesení pak byl žalovaný poučen, že pokud se k výzvě soudu nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Žalobkyně k výzvě soudu vyslovila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlas. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům. 4. Z předložených listin soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalovaný podal dne 15. 11. 2017 žádost o poskytnutí bezúčelového úvěru u žalobkyně v částce 40.000 Kč (žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně žalovanému dne 15. 11. 2017 vyplatila částku 40.000 Kč (výpis z účtu). Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 96 splátkách ve výši 628 Kč (poslední splátka 489,63 Kč) s úrokovou sazbou 10,90 % ročně (předsmluvní informace). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 23. 10. 2018 a výzvami k zaplacení dluhu ze dne 5. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 7. 1. 2019 (upomínky žalobkyně). 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedené právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to podáním žádosti o úvěr a odsouhlasení úvěrových podmínek ze strany žalovaného a poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně. Smlouvu soud shledal platnou, když žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalobkyní prokazatelně poskytnut. Po započtení částečných úhrad žalovaného zůstal žalovanému vůči žalobkyni na nesplacené jistině úvěru dluh ve výši 37.310,06 Kč. Žalovaný byl po celé řízení pasivní, neprokázal, ani netvrdil, že by mu tvrzený dluh vůči žalobkyni nevznikl, případně že by jej splnil, nebo se ho zbavil jiným způsobem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s hrazením peněžitého dluhu, soud žalobkyni částku zcela přiznal, a to i se zákonnými úroky z prodlení, které žalobkyně vyčíslila v souladu s ustanovením § 1970 o. z. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů v plné výši, a to dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v kombinaci s vyhláškou č. 254/2015 Sb. jako nezastoupenému účastníkovi za dva v řízení provedené úkony – podání předžalobní výzvy a žaloba, ve výši 600 Kč (300 Kč za úkon), dále soud přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 870 Kč, celkem na náhradě nákladů řízení částku 2 470 Kč. 10. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).