219 C 4/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] a [datum] byl na vozidlo žalovaného namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Žalovaný v každém jednotlivém případě na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč (celkem 8.00 Kč), avšak svůj dluh uznal co do důvodu a výše, přičemž se dluh zavázal uhradit do 14 dnů. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z uznání dluhu (č. l. 9) vyplývá, že dne [datum] žalovaný zaparkoval vozidlo [registrační značka] na ulici [ulice a číslo], [obec], na místě, kde to není dovoleno, a na vozidlo [registrační značka] mu proto byl namontován TPZOV. Následně dne [datum] žalovaný zaparkoval vozidlo [registrační značka] na ulici [ulice a číslo], [obec], na místě, kde to není dovoleno, a na vozidlo [registrační značka] mu proto byl namontován TPZOV, jak se podává z uznání dluhu z téhož dne (č. l. 8). Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí v každém jednotlivém případě 400 Kč. Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dne [datum] a [datum] uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 14 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu před prodáním žaloby upozorněn upomínkou ze dne [datum], podanou k přepravě téhož dne, a byl rovněž vyzván k jeho úhradě. Žalovaný však přes uvedené skutečnosti svůj dluh neuhradil. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je strážník oprávněn použít TPZOV, v případě, že je vozidlo zanecháno na místech, kde to není dovoleno. Přiložení a odstranění TPZOV se prování na náklady osoby, která vozidlo na místě zanechala. 6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný porušil svoji povinnost, když vozidlo zanechal na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla a v místě, kde je povoleno parkovat jen v případě zaplacení ceny za parkování, přičemž v souladu s výše uvedeným ustanovením byl na jeho vozidlo v každém jednotlivém případě namontován TPZOV. Byl to žalovaný, kdo vozidlo na předmětném místě zanechal a je tedy povinen v souladu s ustanovením §17a zákona č. 553/1991 Sb., zaplatit žalobci náklady na přiložení a odstranění TPZOV v celkové výši 800 Kč. Zároveň pak žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu i výše písemně uznal. Jelikož žalovaný dluh do 14 dnů ode dne uznání dluhu nezaplatil, dostal se do prodlení s plněním svých peněžitých závazků a soud má tedy v souladu s ustanovení § 2053 o. z. za to, že dluh v době uznání trval a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 800 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka určená dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. l o. s. ř. 8. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. b) osvobozen od placení soudního poplatku. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému, který je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč podle položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků. 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.