235 C 23/2015-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky celkem 185 702 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacené kupní ceny za zboží dle dodacích listů č. DL [číslo], č. DL [číslo], č. DL [číslo]. Žalovaný k výzvě žalobce nezaplatil. 2. Soud usnesením č. j. 235 C 23/2015-29, ze dne 19. 5. 2016, vyrozuměl účastníky o přerušení tohoto řízení ze zákona, neboť usnesením Krajského soudu v [obec], č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], byl prohlášen úpadek žalovaného. Usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], byl konkurz na majetek žalovaného zrušen pro splnění rozvrhového usnesení. Žalobce podáním ze dne 27. 4. 2021 prohlásil, že byl v průběhu insolvenčního řízení uspokojen co do částky 36 582,34 Kč a odkázal na upravený seznam pohledávek insolvenčního řízení, strana 15. a 16., ze kterého je patrno, že žalovaný svůj dluh uznal. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z faktury č. [anonymizováno] splatné dne 30. 5. 2014 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému částku 185 702 Kč v souvislosti s dodávkou olejové vany žalovanému se splatností 30. 5. 2014. Z dodacího listu č. DL [číslo], č. DL [číslo], č. DL [číslo] soud zjistil, že žalovaný podpisem stvrdil převzetí zboží dne [datum]. 5. Předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2015 byl žalovaný vyzván k zaplacení. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 23. 1. 2015. 6. Usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému. Usnesením Krajského soudu v [obec], č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], byl prohlášen úpadek žalovaného, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z insolvenčního rejstříku je patrný průběh insolvenčního řízení jako nepatrného konkurzu. Žalobce ve svém podání odkázal na upravený seznam přihlášených pohledávek, kdy nahlédnutím do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalobce pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení (mimo jiné) přihlásil přihláškou z doručenou insolvenčnímu soudu dne [datum] Celkem byly žalobcem uplatněny přihlášky v součtu v částce 347 220 Kč, jednalo se o několik samostatných pohledávek, částka uplatněná v tomto řízení byla v insolvenčním řízení požadována bez příslušenství. Pohledávka byla v rámci přezkumu žalovaným uznána, nebyla popřena ani insolvenčním správcem. Žalobci bylo v insolvenčním řízení vyplaceno 36 582,34 Kč, což bylo dle rozvrhového usnesení 10,54 % z celkové žalobcem v insolvenci uplatněné částky 347 220 Kč. Na částku uplatněnou v tomto řízení tak připadá poměrná částka ve výši 19 573 Kč (10,54 % z částky 185 702 Kč). Usnesením Krajského soudu v [obec], č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], byl konkurz na majetek žalovaného zrušen pro splnění rozvrhového usnesení. 7. Ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovanému zaniklo živnostenské oprávnění k 8. 2. 2018. 8. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. V řízení bylo zejména dodacími listy prokázáno, že žalovaný jako kupující převzal od žalobce jako prodávajícího zboží a tímto na žalovaného bylo převedeno vlastnické právo k věcem podle § 2079 o.z. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci kupní cenu, která mu byla vyúčtována fakturou. Z následného insolvenčního řízení žalovaného vedeném Krajským soudem v [obec] pod sp. zn. KSBR 33 INS 17205/2015 vyplynulo, že žalovaný, ani insolvenční správce pohledávku žalobce za žalovaným přihlášenou do insolvenčního řízení nepopřeli postupem podle § 192 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“). Žalobci bylo v insolvenčním řízení vyplaceno 36 582,34 Kč na několik různých pohledávek a na tu uplatněnou v tomto řízení připadá částka 19 573 Kč. Žalovaný nenamítl, že by pohledávku žalobci zcela uhradil, nebo že by jeho povinnost jinak zanikla, či že by nebyli s žalobcem dohodnuti na ceně. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a ničeho nenamítl. Soud tak vyšel z listinných důkazů a zavázal žalovaného k úhradě částky 166 129 Kč a co do částky 19 573 Kč pak žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce tuto částečnou úhradu nijak nezohlednil v rámci tohoto řízení (nevzal žalobu částečně zpět pro tuto částečnou úhradu na jistinu). Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z, výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud vyhověl požadavku žalobce a přiznal tomuto zákonný úrok z prodlení až od 1. 7. 2014, kdy splatnost nároku nastala 30. 5. 2014 a prodlení nastalo k 1. 6. 2014, pokud jej žalobce požaduje do data pozdějšího, soud je tímto návrhem vázán. Soud přiznal i úrok z prodlení z částky uhrazené v insolvenčním řízení, a to do data právní moci rozhodnutí o úpadku, když dle ust. § 170 IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují úroky z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí a jelikož došlo k úhradě částky 19 573 Kč v insolvenčním řízení, tak úrok z prodlení z této částky dle uvedeného ustanovení od data rozhodnutí o úpadku nenáleží. 10. Byť si je soud vědom ust. § 312 odst. 4 IZ, dle něhož na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu, uvádí, že toto ustanovení nelze posoudit jako překážku věci rozsouzené a proto o nároku žalobce v tomto řízení věcně rozhodl, kdy skončením konkurzního řízení předmětná pohledávka nezaniká a dané ustanovení nelze dle názoru soud posoudit jako res iudicata. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalobci náleží poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobce nijak nezohlednil částečnou úhradu poskytnutou mu v rámci insolvenčního řízení (byť soudem vyzván, zda bude částečnou úhradu nějak promítat tomto řízení) a soud tak v tomto rozsahu žalobu zamítl. Náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 286 Kč, dále v odměně za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 8 540 Kč ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a částky 5 569,20 Kč odpovídající 21% DPH, celkem tedy náklady činí částku 41 375,20 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 166 129 Kč (89 %) a neúspěšný co do částky 19 573 (11%), žalobce má tak právo na 78 % svých nákladů, tj. částky 32 273 Kč.