252 C 1/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.1.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 52.290 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 1346 m2 zaps. na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec]. Na tomto pozemku se nachází silnice č. II/425 [obec] – [obec] ve vlastnictví žalovaného. V období roku 2018 a 2019 žalovaný uvedenou nemovitou věc užíval bez právního důvodu. Žalobci tedy náleží peněžitá náhrada odpovídající obvyklému nájemnému. Žalobce a žalovaný zavřeli dohodu o narovnání, kdy za období roku 2018 a 2019 uhradil žalovaný za užívání části pozemku o výměře 101 m2 částku dle výměru Ministerstva financí. Výměra pozemku ale činí 1346 m2. Žalovaný je povinen uhradit plnění za užívání celého pozemku, nikoli jen jeho části. Co se týče rozsahu užívání, odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1332/2012. Žalobce v důsledku protiprávního stavu nastoleného žalovaným nemohl užívat celý předmětný pozemek. Žalovaný tak žalobci dosud nevydal bezdůvodné obohacení za užívání části pozemku [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] v rozsahu 1245 m2, přičemž výše bezdůvodného obohacení činí 52.290 Kč. Za rok 2018 činí sazba dle výměru Ministerstva financí [číslo] 2018 20 Kč za 1 m2 za rok, při výměře 1245 m2 se tak jedná o částku 24.900 Kč. Za rok 2019 činí sazba podle výměru Ministerstva financí [číslo] 2019 22 Kč za 1 m2 za rok, to je při výměře 1245 m2 27.390 Kč. Žalovaný však přes výzvu žalobci tyto částky neuhradil. 2. Žalovaný se bránil tím, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod č.j. 213 C 30/2015 bylo prokázáno, že silnice č. II/425 se nachází toliko na části pozemku o výměře 101 m2 z celkové výměry 1346 m2. K této části pozemku pod silnicí o výměře 101 m2 byla dne 12.10.2020 uzavřena dohoda o narovnání, na základě které bylo žalobci vyplaceno bezdůvodné obohacení za užívání této části pozemku za období od 1.1.2018 do 31.12.2019. Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za zbývající část pozemku o výměře 1245 m2 je nedůvodný. Žalobu navrhnul zamítnout. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Mezi žalobci nebylo sporu o tom, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] zaps. na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec] (dále předmětný pozemek), když tuto skutečnost potvrzuje i sjetina katastru nemovitostí z 4.11.2020. 5. Předmětný pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako druh pozemku ostatní plocha, využití silnice, což se podává z výpisu z katastru nemovitostí. 6. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., [číslo] 2017 z července 2017 se podává, že na předmětném pozemku je umístěno těleso silnice II/435 (násyp). Celková výměra plochy, kterou těleso silnice (násyp) na předmětném pozemku zabírá je 100,61 m2. Sjetiny sgi.nahlizenidokn.cz a Google Maps potvrzují, že část předmětného pozemku, která není tvořena tělesem silnice II/425 je travnatou plochou, přes jejíž menší část vedou vyjeté koleje zemědělské techniky. Těleso silnice tvoří okrajovou část pozemku. 7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem silnice č. II/425. 8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný žalobci zaplatil za užívání části předmětného pozemku v rozsahu 100,61 m2, a to na základě dohody o narovnání. To potvrzuje i dohoda o narovnání z 12.10.2020. Z návrhu dohody soud skutková zjištění nečerpal, neboť byla předložena i verze podepsaná oběma stranami. 9. Žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání zbylého rozsahu pozemku o výměře 1245 m2 v období let 2018 a 2019 (výzva k vydání bezdůvodného obohacení včetně doručenky). 10. Mezi původními vlastníky pozemku a žalovaným byl veden u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 213 C 30/2015 spor ohledně bezdůvodného obohacení z užívání téhož pozemku v období 30.4.2013 – 16.2.2015 (žaloba z 30.4.2015, protokoly o jednání, usnesení). Soud dospěl v rozsudku č.j. 213 C 30/2015-102, který nabyl právní moci dne 18.10.2017 k závěru, že žaloba je důvodná pouze pokud se týká využívání plochy v rozsahu 100,61 m2, na níž byla vystavěna silnice. 11. Z žádného provedeného důkazu se nepodává, že by žalovaný užíval předmětný pozemek nad rámec zastavění tělesem (násypem) silnice II/425 v rozsahu 100,61 m2. 12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí. 13. Ze strany účastníků nebylo proti pravosti či správnosti k důkazu provedených listin ničeho namítáno. Listiny jsou ve vzájemném souladu, nejsou ani vnitřně rozporné. Znalecký posudek soud hodnotil z hlediska splnění formálních náležitostí, náležitého odůvodnění závěrů, zda jsou závěry podloženy obsahem posudku, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, přičemž shledal, že tyto podmínky byly naplněny. Znalec provedl měření na místě samém, svůj nález přesvědčivě a logicky odůvodnil a vysvětlil, posudek má veškeré formální náležitosti a soud jej považuje za přezkoumatelný. 14. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: 15. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Žalobce odvíjí svůj nárok z toho, že celý předmětný pozemek je v katastru nemovitostí zapsán jako silnice. Dle názoru soudu je ale třeba vycházet ze skutečného stavu, který je postaven najisto znaleckým posudkem. Žalovaný z předmětného pozemku užívá a v rozhodném období užíval pouze tu část zemského povrchu, která je zastavěna tělesem silnice II/425, tedy 100,61 m2 – za což žalobci zaplatil. Žalovaný neužíval v období roku 2018 a 2019 žádnou část zemského povrchu odpovídající předmětnému pozemku nad rámec tělesa silnice II/425, tedy 100,61 m2. Nelze tak dovodit, že by se žalovaný ve smyslu ust. § 2991 o.z. na úkor žalobce jakkoli obohatil, když tuto část zemského povrchu žádným způsobem neužíval. Uplatněný nárok proto není po právu. 18. Soud nepřisvědčil názoru žalobce, že na projednávanou věc dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1332/2012. Pozemní komunikace je sice stejně jako lesopark veřejný statek dle § 490 o.z., nicméně rozdíl spočívá v tom, že ve věci řešené uvedeným rozhodnutím byl do lesoparku začleněn celý pozemek, avšak jeho část (stále součást lesoparku i pozemku), byla obtížně přístupná, tedy považovaná jednou ze sporných stran za nevyužívanou. V projednávané věci ale těleso silnice zabírá pouze část předmětného pozemku, zbytek může být žalobcem využíván dle jeho uvážení. Nic nebrání ani oddělení části pozemku, na níž se těleso silnice nenachází do nové parcely tak, aby zápis v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému stavu. 19. To, že předmětný pozemek je evidován v katastru nemovitostí jako parcela, u níž je jako způsob využití ve smyslu Přílohy 2. zákona č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, uvedeno„ silnice“, tedy„ pozemek na kterém je silnice I. až III. třídy a její součásti dle § 4 zákona č. 13/1997 Sb.“ vychází z povahy evidence pozemků v katastru nemovitostí v podobě parcel, kdy není možné v katastru nemovitostí uvádět různé využití pro různé části pozemku. To ale neznamená, že jako silnice je využíván celý pozemek a že z toho žalobci vůči žalovanému vznikají jakákoliv práva. Katastr nemovitostí má zachycovat reálný stav, nikoli opačně. Pokud silnice, resp. její těleso fyzicky nezabírá část zemského povrchu odpovídající celému předmětnému pozemku, nelze ani z údaje využití pozemku v katastru nemovitostí dovozovat opak. 20. Nárok žalobce nelze odvíjet ani od existence ochranného pásma silnice. To se totiž podává z veřejnoprávních předpisů (§ 30 zákona č. 13/1997 Sb.) a je odlišným institutem, než obecné užívání v případě lesoparku v rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž žalobce poukazuje. Ochranné pásmo silnice se týká všech pozemků v určité vzdálenosti od tělesa silnice bez ohledu na to, zda do něj zasahují a bez ohledu na vlastnictví jak pozemku, tak silnice. Omezení se týká převážně umísťování reklamních zařízení, povolování staveb a strpění vstupu za účelem oprav a údržby silnice. Případnému zemědělskému využití nijak nebrání. Pozemek je patrně i v ochranném pásmu železnice, neboť ta vede dle k důkazu provedených sjetin nedaleko silnice. 21. Soud se zabýval i otázkou případného zániku závazku v důsledku dohody o narovnání ve smyslu ust. § 1903 o.z. S ohledem na její obsah, kdy výslovně vymezuje„ výměru pod silnicí“ a odkazuje na„ pozemky, které se nacházejí pod silnicemi“ však nelze tento závěr jednoznačně učinit. 22. S ohledem na výše uvede