253 C 3/2020-88 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobním návrhem ze dne 20. ledna 2020 domáhal po žalovaném uhrazení částky 900 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 29. 4. 2015 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu určitou v trvání 3 let. Dle předmětné smlouvy měl žalobce zajišťovat žalované dodávky elektřiny do odběrného místa žalované na adresu [adresa žalované], a to od 3. 4. 2016, nicméně k přepisu tohoto odběrného místa žalovanou od stávajícího dodavatele na žalobce nikdy z důvodů na straně žalované nedošlo, a to aniž žalovaná jakýmkoliv způsobem ukončila smlouvu, čímž si žalovaná porušila své povinnosti sjednané ve smlouvě spočívající v závazku zajistit, aby po dobu účinnosti výše uvedené smlouvy byla do odběrného místa dodávána žalobcem, načež si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč. Žalobce žalované vyúčtoval smluvní pokutu fakturou [číslo] to dne 23. 2. 2017 ve výši 2.500 Kč se splatností 9. 3. 2017. Žalovaná ke dni splatnosti předmětné faktury v celém rozsahu nezaplatila, pouze na ni poskytla dvě částečná plnění, a to 27. 9. 2017 ve výši 600 Kč a dne 26. 2. 2019 ve výši 1.000 Kč. Vzhledem k tomu, že splatnost faktury [číslo] byla splatná dne 9. 3. 2017, ocitla se žalovaná v prodlení, a proto žalobce vyzval žalovanou dne 21. 6. 2016 a právní zástupce žalobce dne 29. 11. 2019 k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 900 Kč. Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. 5. 2020 pod č.j. 253 C 3/2020-52 ustanovil žalované opatrovníka ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. z důvodu jejího neznámého pobytu. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka ve vyjádření uvedla, že nárok žalobce neuznává, vznesla námitku promlčení, když nárok na zaplacení smluvní pokuty mohl žalobce poprvé uplatnit dne 4. 4. 2016 a žalobce tak nárok uplatnil až dne 17. 1. 2020. Žalovaná činila sporným tvrzení žalobce, že došlo k částečné úhradě ze strany žalované a také předložené faktury o plnění toto tvrzení žalobce neprokazují. Žalovaná také namítala, že smluvní pokuta nebyla sjednána platně, neboť znění smlouvy neodpovídá zásadě poctivosti, neboť ujednání o smluvní pokutě je přitom na konci smlouvy uprostřed nepřehledného textu. Žalovaná namítala, že smlouva mezi stranami nenabyla právní účinnosti, což se týká i ustanovení o smluvní pokutě. Dle ujednání nabývá smlouva účinnosti dnem zahájení dodávky plynu nebo elektřiny. Nárok na smluvní pokutu přitom žalobci měl vzniknout až v případě, kdy by po dobu účinnosti smlouvy žalovaná porušila svou povinnost, aby žalobce dodával do odběrného místa energii výlučně. K zahájení dodávek elektřiny však nikdy nedošlo a jazykovým výkladem daného ustanovení tedy nutno dojít k závěru, že smlouva nenabyla účinnosti a žalovaná jí tedy nebyla vázána. Na základě těchto skutečností požadovala zamítnutí žalobního návrhu. Žalobce ve vyjádření uvedl, že doručení faktury [číslo] žalované mu není známo, neboť faktury jsou zákazníkům doručovány obyčejnou poštou. Žalobce předložil soudu výpisy z bankovního účtu, ze kterých je patrno, že částka 600 Kč byla uhrazena 27. 9. 2017 a částka 1.000 Kč dne 26. 2. 2019. Z výpisů je zřejmé, že platby byl poukázány prostřednictvím společnosti Česká pošta, s. p. S námitkami žalované se žalobce neztotožňoval. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 29. 4. 2015 uzavřena smlouva o sdružených dodávkách zemního plynu. V textu smlouvy drobným písmem je uvedeno, že„ zákazník je povinen zajistit“, aby do sjednaného odběrného místa po dobu dohodnuté činnosti této smlouvy dodával plyn nebo elektřinu výlučně obchodník a pro případ porušení této povinnosti, je zákazník povinen zaplatit obchodníkovi smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč v kategorii domácnost“ (č. listu 4). Příjmovým dokladem [číslo] ze dne 23. 2. 2017 žalobce vyfakturoval žalované částku 2.500 Kč jako nedodržení obchodních podmínek – elektřina se splatností dne 9. 3. 2017 (č. listu 5). Upomínkou – pokus o smír ze dne 21. 6. 2017 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky ve výši 2.500 Kč s titulu variabilního symbolu [číslo] (č. listu 6). Právní zástupce žalobce výzvou ze dne 29. 11. 2019 vyzval žalovanou k uhrazení částky 900 Kč z titulu uzavřené smlouvy ze dne 29. 4. 2015, pod [číslo] která ji byla vyfakturována fakturou [číslo] ze dne 23. 2. 2017 s tím, že dlužnou částku má žalovaná uhradit do 9. 12. 2019 (č. listu 6, včetně podacího archu č. listu 7). Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že 27. 9. 2017 na účet [číslo] byla připsána částka 600 Kč od [jméno] [anonymizována čtyři slova] a z účtu [jméno] [anonymizována tři slova] na výše uvedený účet dne 26. 2. 2019 částka 1.000 Kč. U obou podání se jednání [variabilní symbol]. Podle ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 80/2012 Sb. - Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ustanovení § 610 odst. 1 věty prvé zákona č. 80/2012 Sb. - K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle ustanovení 629 odst. 1 zákona č. 80/2012 Sb. - Promlčecí lhůta trvá tři roky. Na základě provedeného dokazování a právního posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobní návrh nebyl podán důvodně. Soud vycházel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky ze dne 29. 4. 2015, že žalobce neprokázal, že by žalované doručil fakturu [číslo] pokud žalobce tvrdil, že žalovaná uznala závazek vůči žalobci tím, že částečně plnila, soud z předložených listinných důkazů žalobcem, a to výpisů z účtů [právnická osoba] žalobce neprokázal, že by se jednalo o výpis z účtu žalobce a také neprokázal, že by platby, které měly být na tento účet provedeny, by provedla žalovaná tudíž, že nárok žalobce uznala. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení soud žalobní návrh, jako nedůvodný zamítl. Žalobce nárok n uhrazení smluvní pokuty uplatnil u soudu podáním ze dne 20.1.2020 a nárok žalobce na uplatní smluvní pokuty mohl být poprvé uplatněn v dubnu 2016 (výrok I.) Vzhledem k tomu, že žalobce se z jednání omluvil, nemohl být poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání, tzn. že účastník, který se nedostaví k jednání znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. Soud nemohl žalobci poskytnout poučení ve smyslu tohoto ustanovení, aby doložil, že opravdu žalovaná plnila ve prospěch žalobce a tento nárok uznala. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že na základě usnesení Městského soudu v Brně byl žalované ustanoven opatrovník, soud stanovil žalobci povinnost uhradit žalované náklady, ale ve prospěch České republiky, a to ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením.