29 C 165/2020-39 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 8 233 Kč a smluvní pokuty 900 Kč, neboť žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2020 smlouvu o úvěru, žalovaný však peněžní prostředky 3 000 Kč nevrátil, úrok, poplatek za poskytnutí úvěru 2 600 Kč a poplatky za úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2 633 Kč však nezaplatil, žalovaný tím porušil povinnost ze smlouvy, ani smluvní pokuty 900 Kč za to však nezaplatil. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Soud neměl za prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a mohla tak dále jednat a úvěr mu poskytnout, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (kdyby se k němu dostavila, tak by ji obdržela), neuvedla žádná tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud ani neměl za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2020 smlouvu, kterou by se žalobkyně zavázala žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky a tento se zavázal je vrátit a zaplatit úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatky na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky a smluvní pokuty, ani jinou smlouvu obdobného obsahu, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (kdyby se k němu dostavila, tak by ji obdržela), neuvedla dostatečně určitě tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud však měl za prokázáno, že žalobkyně dne 14. 1. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky. Žalovaný však nezaplatil. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Soud nedospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a mohla tak dále jednat a úvěr mu poskytnout (§ 86 odst. 1 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud ani nedospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný poté uzavřeli smlouvu o úvěru nebo jinou smlouvu o přenechání peněžních prostředků (§ 2395 a contrario o. s. ř.). Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se tím tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o tuto částku. Žalobkyni tak vzniklo ze zákona právo na vydání tohoto obohacení vůči žalovanému (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání. Žalovaný však ničeho nevydal. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč (výrok I.), a ve zbytku nároku, tj. co do částky 5 233 Kč a co do smluvní pokuty 900 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu cca 33 % nároku, neúspěch pak tedy v rozsahu 67 % (úspěch žalovaného). Soud proto náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil a zjistil, že žalovanému vzniklo právo na cca 34 % náhrady. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).