30 C 129/2020-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované úhrady částky 49 706,15 Kč z titulu nezaplacené ceny za spotřebovanou elektřinu v odběrném místě [obec], [ulice a číslo] odebrané v období od 8. 11. 2017 do 11. 7. 2018, smluvních pokut za porušení povinnosti žalované odebírat elektřinu po sjednanou dobu ve výši 7 600 Kč a částku 300 Kč za sjednání splátkového kalendáře. 2. Žalovaná se ve věci k žalobě písemně nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že žalobce dodával žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu pro potřeby domácnosti. Žalovaná téže dne podpisem stvrdila informaci pro zákazníka-spotřebitele s údajem, že smlouva je uzavřena na dobu 30 měsíců. Ve smlouvě, na straně označené jako 1/1 v odstavci„ Ostatní ujednání“, je mimo jiné uvedeno, že pokud zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je žalobce oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii [anonymizováno] a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobce do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Dále je v této části smlouvy uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Účinnost smlouvy nastala dne 13. 11. 2017. Žalobce k důkazu předložil obchodní podmínky žalobce pro dodávky elektřiny účinné od 1. 7. 2017. Z plánu záloh ze dne 19. 7. 2018 je patrná předepsaná výše záloh 9 090 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2018 do 31. 10. 2019. Žalovaná dne 30. 10. 2017 udělila plnou moc pro zajištění změny dodavatele elektrické energie. 4. Z vyúčtování dodávek elektřiny [variabilní symbol] ze dne 18. 7. 2018 splatného 7. 8. 2018 soud zjistil, že nedoplatek 52 134,69 Kč se sestává z částky 72 634,69 Kč představující odebranou elektřinu v období od 8. 11. 2017 do 11. 7. 2018, jež byla ponížena o částku 500 Kč představující výplatu bonusu a o částku 20 000 Kč představuje zálohy zaplacené žalovanou. Nárok žalované na bonus 500 Kč vyplývá z ceníku služeb. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobce, naopak dne 31. 10. 2018 na uvedené vyúčtování uhradila 2 428,54 Kč a k úhradě tak zbývá 49 706,15 Kč. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 24. 9. 2018 plyne, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných 58 724,69 Kč s tím, že neučiní-li tak v dodatečné lhůtě do 2. 10. 2018, dojde k ukončení smlouvy, uvedený dopis byl dán k poštovní přepravě dne 24. 9. 2018, jak je patrné z podací knihy. Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 18. 10. 2018 je patrna smluvní pokuta ve výši 7 600 Kč sestávající se z částky 400 Kč měsíčně za dobu 19 měsíců, kdy smluvní období mělo řádně skončit dne 8. 5. 2020, ale skončilo dne 18. 10. 2018. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení za dlužné dodávky elektřiny předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2019 odeslanou dle výpisu z knihy pošty téže dne. Z dohody o splátkách dluhu ze dne 9. 7. 2018 je patrno, že žalovaná se mimo jiné zavázala se uhradit poplatek 300 Kč za uzavření dohody. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná co do výše nedoplatku za dodávku elektřiny ve výši 49 706,15 Kč za období od 8. 11. 2017 do 11. 7. 2018, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., (energetický zákon), vznikla žalobci povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa, kterou splnil, a žalované naopak povinnost za odebranou elektřinu zaplatit, což učinila pouze zálohami ve výši 20 000 Kč. Soud proto návrhu žalobce co do částky 49 706,15 Kč vyhověl. Soud vyhověl i požadavku žalobce na zaplacení poplatku 300 Kč, neboť tento je přímo v dohodě o splátkách ze dne 9. 7. 2018 obsažen. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostala do prodlení placením peněžitého dluhu, čímž jí návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení § 1970 občanského zákoníku, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Přiznané úroky z prodlení zohledňují platbu žalované dne 31. 10. 2018 ve výši 2 428,54 Kč. 6. Co se týče ujednání o smluvní pokutě ve výši 7 600 Kč soud je považuje za nepřiměřená ve smyslu Směrnice Rady 93/13 EHS (§ 1813 o.z.). Ustanovení § 1813 o.z. poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13 EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Soud by se tedy okolnostmi kontraktačního procesu nemusel dále zabývat, přesto podotýká, že z vylíčených skutkových tvrzení a vizuální formy smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 10. 2017 vyplývá, že ustanovení o smluvní pokutě individuálně sjednáno nebylo. K tomu, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené, vedly soud následující úvahy. Je nutné zdůraznit, že smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalované jako odběratele. Porušení smluvních povinností žalobce jako dodavatele žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. Smluvní pokuta zahrnuje i případ ukončení dodávky předčasně, v tomto případě ve výši 400 Kč měsíčně. Ze smlouvy však není patrno, že by délka smluvního poměru a zajištění jejího trvání smluvní pokutou za předčasné ukončení smlouvy byla na straně odběratele kompenzována např. výhodnější cenou dodávky elektřiny, garantovanou nejnižší cenou na trhu apod. Žalobce pouze uvádí, že cena bude po dobu trvání smlouvy neměnná, nicméně i případná změna ceny plynu či elektřiny, ke které by v průběhu trvání smlouvy mohlo dojít, by zdaleka neodpovídala výši, kterou si žalobce na smluvní pokutě účtuje. V daném případě se tak jedná o nepřiměřené ujednání též z toho důvodu, že nutí stranu odběratele pod pohrůžkou nemalé smluvní pokuty po dobu minimálně 30 měsíců, setrvat ve smluvním vztahu s dodavatelem, ačkoliv to pro odběratele může být z hlediska ceny dodávek energií nevýhodné. Soud má za to, že dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii, a ne z toho, že byla dodávka předčasně ukončena a dodavatel energii nedodává, ale inkasuje z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent ceny potenciálně dodávané energie. Obdobně je soudu z jeho činnosti známo, že žalobce smluvní pokutu 400 Kč měsíčně nárokuje bez ohledu na předpokládaný rozsah odběru v místě spotřeby. 7. Pro úplnost soud odkazuje na jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu (nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), který se sice vztahuje k úvěru, ale je plně aplikovatelný i na daný případ a dle kterého je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“ K nepřiměřenosti ujednání přihlédne soud z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 6. 2000 ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98), spotřebitel má však možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (§ 1815 občanského zákoníku, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout), což v tomto případě nenastalo. 8. Nad rámec uvedeného soud hodnotí praxi žalobce při uzavírání smluv též za nepoctivou. Smlouva v rozsahu dvou stran je na obou stranách nadepsána jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž právě na straně, která je malým písmem pod uvedeným nadpisem označena jako strana 2/2, je úvod koncipován jako typický začátek smlouvy, když je pod nadpisem smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uvedeno: uzavřená mezi následujícími smluvními stranami, a následuje označení obchodníka a zákazníka. Za označením smluvních stran jsou uvedena individuální ujednání smlouvy, v závěru této strany je smlouva oběma smluvními stranami podepsána. Druhá strana, která je pod nadpisem označena j