31 C 133/2021-22 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou z 19. 2. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost úhrady 16 120,54 Kč. K uplatněnému nároku uvedl, že s žalovaným uzavřel Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě označené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal mu za tyto služby platit vyúčtovanou cenu. Žalovaný však své povinnosti porušil, když žalobci nezaplatil následující služby třetích stran: SMS platbu ve výši 60 Kč, M-Platbu ve výši 4370,31 Kč, M-Platbu ve výši 8386,57 Kč, SMS platbu ve výši 194 Kč, SMS platbu ve výši 341 Kč a M-Platbu ve výši 2768,66 Kč, které se byly žalovanému vyúčtovány v rámci jednotlivých vyúčtování služeb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o. s. ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [číslo] uzavřeli účastníci Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby platit. Žalobce žalovanému vyúčtoval vyúčtováním [číslo] za období od 6. 7. 2019 - 5. 8. 2019, které se stalo splatné dne 20. 8. 2019, SMS platbu ve výši 60 Kč a M-Platbu ve výši 4370,31 Kč, vyúčtováním [číslo] za období od 6. 8. 2019 - 5. 9. 2019, které se stalo splatné dne 20. 9. 2019, M-Platbu ve výši 8386,57 Kč a SMS platbu ve výši 194 Kč a vyúčtováním [číslo] za období od 6. 9. 2019 - 5. 10. 2019, které se stalo splatné dne 20. 10. 2019 SMS platbu ve výši 341 Kč a M-Platbu ve výši 2768,66 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného bezúspěšně k úhradě dlužných částek. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb., na základě které vznikl žalobci závazek poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se označenou smlouvou žalobci zavázal za poskytnuté služby platit. Žalovaný však této své smluvní povinnosti nedostál a zůstal žalobci dlužen cenu za poskytnuté služby třetích stran (SMS platbu a M-Platbu) v souhrnné výši 16 120,54 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Žalovaný se dostal do prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo]. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 16 120,54 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 780 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za služby třetích stran.