31 C 236/2021-16 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužných koncesionářský poplatků za červenec roku 2018 až srpen roku 2020, za každý měsíc částku 135 Kč. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že požádala o možnost zaplatit žalovanou částku do 15. 11. 2021, žalobce však soudu nesdělil, že by na dluh cokoli zaplatila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z přihlášení poplatníka, výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně doručenky, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzal soud za prokázané, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnila dne 12. 6. 2017. Televizní poplatek k 1. 1. 2008 činil částku ve výši 135 Kč za jeden přihlášený přijímač. Žalovaná nehradila citovaný poplatek za červenec roku 2018 až srpen roku 2020. Nereagovala ani na výzvy žalobce k zaplacení. Dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určené předpisy práva občanského. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Poté, co se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, vznikla jí povinnost v souladu se zákonem č. 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích platit televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně za jeden televizní přijímač. Žalovaná však svou povinnost neplnila a televizní poplatek v období za červenec roku 2018 až srpen roku 2020 nezaplatila. Soud tedy návrhu žalobce vyhověl, žalovanou zavázal k zaplacení částky 3 510 Kč, která představuje součet nezaplacených poplatků a současně z každé jednotlivé měsíční částky bylo žalované uloženo zaplatit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení je odůvodněna nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce úrok z prodlení kapitalizoval za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 7. 2021 na částku ve výši 623,99 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou představovány sazbou mimosmluvní odměny dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky [číslo] sb., v platném znění, ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, celkem za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní upomínka a podání žaloby) ve výši 600 Kč, dále náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb., v platném znění a 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.