31 C 71/2021-27 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou z 29. 6. 2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost úhrady 1 500 Kč. K uplatněnému nároku uvedl, že s žalovaným uzavřel Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] nedílnou součástí této smlouvy byla kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení. Na základě označené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaný se zavázal mu za tyto služby platit vyúčtovanou cenu a splácet kupní cenu koncového zařízení. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran a splátek za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny. Žalovaná částka se skládá z neuhrazených splátek za koncové zařízení ve výši 1 300 Kč, 100 Kč a 100 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o. s. ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 27. 2. 2016 uzavřeli účastníci Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. V rámci této smlouvy žalovaný uzavřel též kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení typu IMEI [číslo] typu LTE modem [anonymizována dvě slova] – [obec] za dohodnutou cenu 2 301 Kč, přičemž při podpisu smlouvy žalovaný zaplatil akontaci ve výši 1 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 2 300 Kč se zavázal žalobci splácet spolu s vyúčtováním služeb ve 23 splátkách po 100 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že neuhrazením jediné splátky či ukončením smlouvy před uplynutím sjednané doby se stávají další splátky bez dalšího splatné. Žalobce žalovanému vyúčtoval mimo služby sjednané splátky koncového zařízení ve výši 100 Kč vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 12. 2016 se splatností 7. 1. 2017, ve výši 100 Kč vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 1. 2017 se splatností 7. 2. 2017 a ve výši 1 300 Kč vyúčtováním [číslo] ze dne 30. 5. 2017 se splatností 13. 6. 2017. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb., jejíž součástí byla i kupní smlouva dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „občanský zákoník“), v níž sjednali úhradu zbývající části kupní ceny ve splátkách, přičemž žalovaný neuhradil sjednané splátky zakoupeného zařízení ve výši 2 x 100 Kč, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zbývajících splátek v celkové výši 1 300 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 1 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za služby třetích stran a účtované ceny koncového zařízení. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 243 C 1/2021, 16 C 266/2020, 115 C 213/2020, 14 C 167/2020).