33 C 153/2020-26 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. (dále jen„ byt“). 2. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 2018 vzniklo žalovanému nájemní právo k bytu ve vlastnictví žalobce. Žalobci za měsíce červen a prosinec 2018 a červen, červenec a listopad 2019 vznikl na nájemném dluh přesahující trojnásobek měsíčního nájemného, proto přípisem ze dne 18. 12. 2019 žalobce žalovanému nájem vypověděl. Přípis s výpovědí byl žalovanému doručen dne 6. 1. 2020 a nájem tak skončil 30. 4. 2020. Přípisem ze dne 4. 6. 2020 pak žalobce vyzval žalovaného k vyklizení bytu, žalovaný však byt nevyklidil. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že veškeré úhrady vůči žalobci byly uhrazeny a byla podána nová žádost o obnovení nájemní smlouvy. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 5. Z informací o pozemku [parcelní číslo], obec Brno, k. ú. [část obce] a nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil, že žalobce jako vlastník bytu pronajal tento byt žalovanému, to od 1. 6. 2018 na dobu neurčitou. 6. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 18. 12. 2019 a doručenky na jméno žalovaného s datem převzetí 6. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vypověděl žalovanému nájem z bytu pro nezaplacení nájemného za měsíce červen a prosinec 2018 a červen, červenec a listopad 2019 v celkové výši 18 584 Kč. Tato výpověď obsahovala informaci o běhu tříměsíční výpovědní doby, výzvu k vyklizení bytu a poučení o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. 7. Z přípisu žalobce ze dne 4. 6. 2020 – výzvy k uhrazení dluhu a dodejky na jméno žalovaného s datem uložení 12. 6. 2020 se podává, že žalobce opakovaně žalovaného vyzval k vyklizení bytu. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že je nárok žalobce na vyklizení bytu plně důvodný. 9. Žalovaný porušil svou povinnost nájemce zvlášť závažným způsobem, když nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, žalobci tak vzniklo právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Žalobce poskytl žalovanému dobrodiní tříměsíční výpovědní doby a vypověděl nájem dle § 2288 o. z. Výpovědní doba tak počala běžet 1. 2. 2020 a skončila 1. 5. 2020. Žalovaný tak byl k tomuto datu dle § 2292 o. z., povinen byt vyklidit a předat žalobci; jestliže tak neučinil, obývá nadále byt bez právního důvodu. Jde-li o námitku žalovaného, že dluh na nájemném uhradil a žádá o obnovení nájemního vztahu, pak soud konstatuje, že tato skutečnost je pro rozhodnutí soudu nerelevantní – nájemní vztah skončil výpovědí, proti níž se žalovaný u soudu nebránil žalobou na určení neplatnosti výpovědi, tudíž je na místě žalobě vyhovět v souladu s § 1040 odst. 1 o. z.. Soud proto uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž nespatřuje důvody pro její prodloužení a žalovaný takovýto návrh soudu nepodal. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a 3 náhrad za podání žaloby, předžalobní výzvu a účast při jednání v paušální výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to s ohledem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23.11.2010, č. j. III. ÚS 2984/09 a ze dne 14.3.2013, č. j. II. ÚS 376/12, když žalobcem je Statutární město Brno, u něhož lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokáta, a to zvlášť za předpokladu, předmět řízení tvoří relativně běžnou agendu žalobce, k jejímuž obstarávání a vyřizování je dostatečně vybaven. Náklady na zastoupení advokátem tak v této věci nejsou náklady účelně vynaloženými.