33 C 164/2020-65 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení 760 000 Kč z titulu náhrady škody. 2. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že mu žalovaná dne 20. 10. 2013 odcizila platební kartu a na několikrát vybrala všechny finanční prostředky uložené na účtu žalobce, celkem 760 000 Kč. Dne 20. 12. 2013 byla při výběru přistižena Policií ČR. Dne 7. 1. 2014 pak žalovaná vybrala důchod žalobce ve výši 8 600 Kč. Většinu těchto peněz měla žalovaná použít pro svou osobní potřebu, zčásti peníze prohrála se svým druhem [jméno] [jméno] v automatech. V roce 2016 pak žalovaná měla odcizit peněženku žalobce, v níž měl uložen svůj důchod. Při ústním jednání žalobce uvedl, že vybrané peněžní prostředky žalovaná použila k výrobě a distribuci pervitinu. Dále žalobce uvedl, že žalovaná si založila účet, z něhož žalobci umožnila vybírat hotovost, čímž svůj dluh vůči žalobci měla uhradit. Žalovaná však žalovanému nevrátila ničeho. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 5. Z výpisu obratů zaúčtovaných na sporožirový účet žalobce č. [bankovní účet] za období od 1. 11. 2014 do 30. 11. 2014 soud zjistil, že z tohoto účtu byly v daném měsíci provedeny dva výběry z bankomatu po 200 Kč. 6. Z úředního záznamu sepsaného Policií ČR dne 22. 11. 2016, [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalobce podal vysvětlení ve věci krádeže peněz, přičemž uvedl, že žalovanou považuje za osobu blízkou a nechce, aby byla věc nadále Policií ČR řešena. 7. Z vyrozumění o výsledku dohledu ze dne 7. 4. 2017 vydaného Krajským státním zastupitelstvím v Brně ve věci 1 KZN 1028/2017-17 se podává, že byl proveden dohled ve věci trestního řízení proti podezřelé žalované, která byla podezřelá, že v době kolem 8. 11. 2013 v [obec] odcizila žalobci batoh, v němž byl uložen osobní počítač, přehrávač DVD a 40 000 Kč. V prosinci 2013 pak měla žalovaná odcizit peněženku s platebními kartami a do 7. 1. 2014 vybírat pro svou potřebu finanční hotovost. Dále měla žalovaná vylákat půjčku 140 000 Kč, na nějž si žalobce pořídil úvěr, načež byly sepsány dva dlužní úpisy na 40 000 Kč a 700 000 Kč. Výsledkem provedeného dohledu bylo zjištění, že žalovaná s finančními prostředky žalobce disponovala s jeho souhlasem, přičemž měla k účtu dispoziční oprávnění, a že by žalobce nikdy nedal souhlas s trestním stíháním žalované, se kterou měl partnerský vztah. 8. Z výpisu z osobního účtu žalobce č. [bankovní účet] za období od 1. 11. 2013 do 30. 11. 2013 soud zjistil, že z toho účtu bylo v daném měsíci provedeno 30 výběrů z bankomatu v celkové částce 57 900 Kč a 23 výběrů pokladnou v celkové částce 462 800 Kč. 9. K listinným důkazům žalobce soudu sdělil, že mu bylo ze strany žalované vyhrožováno, vypovídal vždy pod nátlakem a že jej dokonce držela ve svém bytě. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho zhodnocení, soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby, a to z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního na straně žalobce. 11. Žalobce nevylíčil zásadní skutková tvrzení podstatná pro posouzení oprávněnosti jeho nároku. Žalobce neuvedl konkrétní datum, kdy mu měla žalovaná odcizit platební kartu, kterého dne měla žalovaná provést neoprávněně výběry z účtu žalobce a v jaké výši, a zda žalobce žalovanou vyzval k vrácení finančních prostředků, přičemž soud v tomto smyslu žalobce poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce i po poučení uvedl pouze, že výběry prováděla žalovaná v listopadu 2013, ale že si přesný den nepamatuje, naposledy mu sebrala kartu 7. 1. 2014. K vrácení peněz ji vyzýval pouze ústně. Bez konkrétních, přesných žalobních tvrzení soud nemůže spolehlivě posoudit skutkový stav a dojít k potřebným skutkovým zjištěním na základě provedeného dokazovaní. Soud tak uzavírá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., a proto byla žaloba zamítnuta. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měla úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.