33 C 208/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 1 920 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení dlužné částky za odtah vozidla. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 22. 7. 2020 bylo odtaženo osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] z ulice [obec] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Žalovaný byl v době odtahu vlastníkem vozidla. Přes výzvu žalobce dlužnou částku sestávající z úhrady za odtah a cenu za uložení vozidla, neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z protokolu o odtažení motorového vozidla [číslo] soud zjistil, že dne 22. 7. 2020 v 16:50 hodin na ulici [obec a číslo] v [obec] bylo na základě rozhodnutí strážníka městské policie odtaženo motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], neboť neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovacím místě. Jako provozovatel vozidla dle OTP byl uveden žalovaný. Žalovanému bylo vozidlo vydáno dne 23. 7. 2020, současně byl vyznán k úhradě částky za odtah a skladování vozidla v celkové výši 1 920 Kč. Z pověření ze dne 19. 2. 2001, č. j. KP/223 a mandátní smlouvy č. 1/2000 ze dne 10. 3. 2000 ve znění pozdějších dodatků soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], jako mandantář žalobce, je oprávněn k zajištění správní činnosti při výkonu vlastnických práv žalobce k místní komunikaci na území města Brna (mimo jiné k zajišťování činnosti související s odtahy vozidel – písm. f) citované mandátní smlouvy). Z výpisu Usnesení schůze Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012 soud zjistil, že cena za dokončený odtah vozidla činí 1 800 Kč včetně DPH, cena za skladování odtaženého vozidla (parkovné za každý započatý den) částku 120 Kč/den včetně DPH. Z předžalobní výzvy k zaplacení nákladů za odstranění vozidla ze dne 18. 8. 2020 a doručenky na jméno žalovaného s datem podání 19. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Dle ustanovení § 45 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích platí, že kdo způsobí překážku provozu na pozemních komunikacích, musí tuto neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní je na jeho náklady vlastník pozemní komunikace; je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník policie; vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele. Dle ustanovení § 2 písm. b) je provozovatelem vozidla vlastník, nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. 6. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný jako provozovatel osobního motorového vozidla způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, aniž by tuto neprodleně odstranil. Ve smyslu § 45 zákona o silničním provozu, tak byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku za odtažení tohoto vozidla ve výši stanovené v Usnesení schůze Rady města Brna č. R6/085 ze dne 14. 11. 2012. Příslušenství pohledávky je odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a dále v odměně za dva úkony po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. § 2 odst. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 376/12. U žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Náklady právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložené.