38 C 131/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.960 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 24. 1. 2019 byla žalovanému dodávána elektrická energie na adresu žalovaného specifikované ve smlouvě, za což byla žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 13. 6. 2019, splatná dne 27. 6. 2019, na částku 7.714 Kč a faktura [číslo] ze dne 1. 10. 2019 na částku [číslo], splatná dne 15. 10. 2019, vše za období od 30. 1. 2019 do 19. 9. 2019. Žalovaný, ačkoliv byl k zaplacení dlužné částky vyzýván, žalovanou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobkyně řádně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo]. Z faktury [číslo] ze dne 13. 6. 2019 a z faktury [číslo] ze dne 1. 10. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektrické energie za období od 30. 1. 2019 do 29. 5. 2019 částku 7.714 Kč, s datem splatnosti dne 27. 6. 2019 a dále za období od 30. 5. 2019 do 19. 9. 2019 částku 3.246 Kč, s datem splatnosti dne 15. 10. 2019. Předžalobní výzvou k úhradě závazků ze dne 12. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. 5. Dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ EZ“), ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektrické energie, na základě které žalobkyně řádně dodávala žalované elektrickou energii do odběrného místa, žalovaný naproti tomu nesplnil svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a to tím, že neuhradil v plné výši fakturované částky za spotřebu elektrické energie za období jeho odběru. V tomto smyslu je tedy podaný žalobní návrh opodstatněný a soud rozhodl tak, že zavázal žalovaného uhradit částku celkem 10.960 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. V případě příslušenství pak soud vycházel z ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy věřitel má právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 900 Kč dle ust. § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2.252 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobkyně podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o fakturách a žalovaných. Z mínění soudu jde o takový druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.