38 C 16/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 3. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 29.924 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny byla žalovanému dodávána elektřina na adresu žalovaného v [obec], [obec a číslo], za což byla žalovanému vystavena faktura [číslo] na částku 115.439 Kč se splatností 29. 5. 2020 a následně opravná faktura [číslo] na částku 29.924 Kč se splatností 13. 10. 2020. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužné částky dosud neuhradil. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že mu do dnešního dne nebyla řádně předmětná faktura vystavena ani doručena, když faktury byly doručovány na jinou adresu a jiné jméno, než je sídlo žalovaného. 3. Z předložených listinných důkazů, a to vyúčtování za elektřinu ze dne 15. 5. 2020, vyúčtování za elektřinu ze dne 29. 9. 2020, souhlasného prohlášení ze dne 10. 9. 2020, předávacího protokolu ze dne 2. 3. 2020, faktura [číslo] ze dne 17. 9. 2007, faktury [číslo] ze dne 19. 9. 2006, výzvy k plnění ze dne 1. 12. 2020, výzvy k plnění ze dne 17. 12. 2020, dopisnice s podacím razítkem 1. 12. 2020 a 17. 12. 2020 a výpisu z obchodního rejstříku žalovaného na čl. 15-16 spisu, soud zjistil následující skutkový stav: 4. Z faktury [číslo] [číslo] vyplývá, že žalobce žalovanému účtoval dodávky energie za odběrné místo [obec a číslo] již v roce 2006 a 2007. Ze souhlasného prohlášení 10. 9. 2020 vyplynulo, že žalovaný prohlásil chybně nahlášený odečet stavu elektroměru. V prohlášení uvedl, že žádá o opravu vyúčtování a jako své sídlo uvedl adresu [obec a číslo]. Toto sídlo bylo uvedeno i u podpisu. Vyúčtováním za elektřinu ze dne 15. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému elektřinu za období od 10. 9. 2019 do 23. 4. 2020 pod [variabilní symbol] se splatností 29. 5. 2020 na částku 115.439,88 Kč. Jako zákazník byl ve vyúčtování uveden žalovaný se správným IČO a adresou [obec a číslo]. Vyúčtování bylo adresováno [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na adrese [obec a číslo]. Vyúčtováním za elektřinu ze dne 29. 9. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému elektřinu za období od 10. 9. 2019 do 23. 4. 2020 pod [variabilní symbol] se splatností 13. 10. 2020 na částku 29.924,50 Kč z důvodu špatně uvedeného konečného stavu ve faktuře [číslo]. Jako zákazník byl ve vyúčtování uveden žalovaný se správným IČO a adresou [obec a číslo]. Vyúčtování bylo adresováno [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na adrese [obec a číslo]. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaný nikdy neměl sídlo na adrese [obec a číslo]. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] byla zapsána u žalovaného jako společník v období od 30. 3. 2005 do 27. 4. 2015. Výzvou k plnění ze dne 1. 12. 2020 a ze dne 17. 12. 2020 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek jak na adresu sídla žalovaného, tak na adresu v [obec a číslo] k rukám [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Součástí výzvy měly být sporné faktury. Z přiložených dopisnic vyplývá, že se zásilky vrátily z obou adres zpět. 5. Z ostatních provedených důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti. 6. Z důvodu procesní ekonomie soud neprovedl důkaz žádosti o prodloužením platnosti stanoviska ze dne 23. 3. 2010, vyjádřením ze dne 31. 5. 2010 a přípisem ze dne 30. 6. 2010, když měl soud již všechny rozhodné skutečnosti za prokázané. 7. Dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., (dále jen EZ), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 8. Dle § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo výše uvedenými fakturami prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle ust. 1746 a násl. OZ a § 50 a násl. EZ, na základě které žalobce řádně dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [obec a číslo] a žalovaný na základě vystavených faktur za tuto službu žalobci platil. Žalovaný existenci tohoto smluvního vztahu nerozporoval. Žalobce dodal do odběrného místa v období od 10. 9. 2019 do 23. 4. 2020 elektřinu v ceně 29.924 Kč, jak vyplynulo z vyúčtování ze dne 29. 9. 2020 a souhlasného prohlášení ze dne 10. 9. 2020, kde žalovaný uvedl konečný stav elektroměru odpovídající obsahu vyúčtování. Žalovaný byl tak na základě doručené faktury povinen cenu této služby žalobci zaplatit. 10. Z výše uvedených faktur z roku 2006 a 2007 vyplynulo, že původně žalobce žalovanému adresoval faktury na adresu sídla žalovaného. Ze souhlasného prohlášení dále vyplynulo, že žalovaný žádal o účtování s adresou [obec a číslo]. Nejpozději ode dne tohoto prohlášení tak byl žalobce oprávněn zasílat korespondenci na tuto adresu. Naopak nebylo prokázáno, že by před tímto datem existovala jakákoliv dohoda či prohlášení o zasílání korespondence na adresu odběrného místa. Žalobce následně zaslal žalovanému opravné vyúčtování s adresátem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na adresu [obec a číslo]. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] byla spjata s žalovaným, jak vyplynulo z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného a tak soud dospěl k závěru, že se vyúčtování dostalo do sféry vlivu žalovaného. Ve faktuře jako zákazník byl uveden správně žalovaný. Nad rámec těchto skutečností bylo vyúčtování doručováno v rámci předžalobních výzev na adresy sídla žalovaného uvedeného v obchodním rejstříku, takže se vyúčtování do sféry dispozice žalovaného nejpozději nevyzvednutím výzvy ve svém sídle dostalo a žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci dodanou elektřinu. 11. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalovanou částku uhradil. V tomto smyslu je tedy podaný žalobní návrh opodstatněný a soud rozhodl tak, že zavázal žalovaného uhradit částku 29.924 Kč žalobci. 12. V případě příslušenství pak soud vycházel z ustanovení § 1970 OZ, když se žalovaný dostal dnem po splatnosti vyúčtování ze dne 29. 9. 2020 do prodlení s peněžitým plněním, žalobce tak má právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení z těchto částek, když výše úroku z prodlení odpovídá podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. V rozdílu mezi nárokovaným příslušenstvím a přiznaným příslušenstvím pak soud žalobu zamítnul, když má soud prokázané, že se do sféry vlivu žalovaného dostalo nejdříve vyúčtování ze dne 29. 9. 2020 a dlužná částka tak nemohla být splatná před splatností tohoto vyúčtování. Rozdíl v datech splatnosti pak měl vliv i na procentuální výši úroků z prodlení. Nad rámec této skutečnosti soud uvádí, že pokud došlo k opravě faktury na základě špatného (nadhodnoceného) odečtu, nemohl žalobci nikdy vzniknout nárok na zaplacení původní částky vyčíslené před opravou vyúčtování, když elektřinu v tomto množství žalovanému nikdy nedodal, což uznal právě vydáním opravné faktury. Nárok na úrok z prodlení z původní částky žalobci tak nikdy nevzniknul. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V případě plného úspěchu by žalobci náležela plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.198 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 5.500 Kč dle ust. § 14b, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné před podáním žaloby po 300 Kč, za dva úkony právní služby učiněné po podání žaloby po 2.300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu a za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby učiněné před podáním žaloby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba; a za tyto úkony právní služby učiněné po podání žaloby: písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k odp