38 C 194/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 8. 2. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11.764 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 13. 4. 2018 byl žalované dodáván zemní plyn pro potřeby domácnosti na adresu žalované specifikované ve smlouvě, za což byla žalované vystavena faktura [číslo] ze dne 31. 1. 2019, splatná dne 14. 2. 2019, znějící na částku 6.221 Kč, faktura [číslo] ze dne 27. 1. 2020, splatná dne 10. 2. 2020, na částku 5.887 Kč a faktura [číslo] ze dne 16. 6. 2020, splatná dne 30. 6. 2020, znějící na částku 4.156 Kč, vše za období od 1. 10. 2018 do 10. 6. 2020. Žalovaná uhradila žalobci pouze částku 254 Kč dne 27. 5. 2019, částku 3.746 dne 27. 5. 2019 a částku 500 Kč dne 8. 9. 2020, vše na fakturu ze zde 31. 1. 2019. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky žalobcem upomenuta, avšak na výzvu nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce uzavřel s žalovanou dne 13. 4. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalobce řádně dodával žalované zemní plyn do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo]. Z faktury [číslo] bylo prokázáno, že žalobce vyúčtoval žalované za dodávku zemního plynu za období od 1. 10. 2018 do 25. 1. 2019 částku 6.221 Kč, s datem splatnosti dne 14. 2. 2019. Z faktury [číslo] bylo prokázáno, že žalobce vyúčtoval žalované za dodávku zemního plynu za období od 26. 1. 2019 do 21. 1. 2020 částku 5.887 Kč, s datem splatnosti dne 10. 2. 2020. Z faktury [číslo] bylo prokázáno, že žalobce vyúčtoval žalované za dodávku zemního plynu za období od 22. 1. 2020 do 10. 6. 2020 částku 4.156 Kč, s datem splatnosti dne 30. 6. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2020 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 5. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ EZ“) smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalobce řádně dodával žalované zemní plyn do odběrného místa, žalovaná naproti tomu nesplnila svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a to tím, že neuhradila fakturované částky za spotřebu zemního plynu za období jeho odběru. V tomto smyslu je tedy podaný žalobní návrh opodstatněný a soud rozhodl tak, že zavázal žalovanou uhradit částku celkem 11.704 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. V případě příslušenství pak soud vycházel z ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy věřitel má právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 900 Kč dle ust. § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2.252 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o fakturách a žalovaných. Z mínění soudu jde o takový druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.