39 C 126/2021-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 12. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 4 956,14 Kč, když ohledně této částky se jednalo o smluvní pokutu za nevrácené zařízení pro příjem elektronických komunikací ([právnická osoba] [příjmení] [příjmení]) a zbývající částka ve výši 956,14 Kč je představována dlužnými poplatky za pronájem [anonymizováno] AD USB PWR a [anonymizováno] ED 3.0, když tento nájem byl žalovanému účtován 5. 3. 2018, 5. 4. 2018, 5. 5. 2018, 5. 6. 2018, když ve vyúčtování z 20. 6. 2018 mu byl účtován poměrný poplatek za pronájem 51,93 Kč za WIFI a [anonymizováno] a poplatek za odpojení, přičemž v předcházejících vyúčtováních bylo účtováno za pronájem [anonymizováno] a WIFI vždy 140 Kč Celkem tedy žalovaný dluží žalobcem požadovanou částku. 2. Pro úplnost soud uvádí, že původním vlastníkem pohledávky za žalovaným byla firma [právnická osoba], která zanikla v důsledku fúze sloučením této firmy se žalobcem, firmou [právnická osoba], když žalobce, resp. jeho právní předchůdce a žalovaný uzavřeli 30. 1. 2016 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě kteréžto smlouvy bylo žalovanému zapůjčeno přijímací zařízení MODEM a STB, kteréžto zařízení měl žalovaný v případě ukončení smlouvy neprodleně vrátit. Žalovaný tato zařízení nevrátil, proto mu žalobce účtoval smluvní pokutu dle článku 5.1 podle článku [číslo] obchodních podmínek, přičemž žalovaný přestal hradit řádně a včas vyúčtování, na základě čehož žalobce, resp. právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil a žalovanému vznikla povinnost pronajaté zařízení vrátit, kde žalovaný měl rovněž hradit i poplatky za pronájem zařízení od března do června 2018 včetně poplatků za odpojení dle ceníku. 3. Soud v rámci pátrání po pobytu žalovaného zjistil, že tento je hlášen na úřední (administrativní) adrese pobytu v sídle [stát. instituce], kde žalovaný má v evidenci obyvatel uvedenu adresu pro příjem pošty na adrese [ulice a číslo] v [obec] [část obce]. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen a ve věci nařízeno jednání. Žalovanému byla doručována opětovně žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a předvolání k nařízenému jednání na den 1. 10. 2021 na adresu pro příjem pošty, když na této adrese měl žalovaný doručeno fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř., přičemž po vrácení obsílky soudu bylo vydáno sdělení dle tohoto ustanovení s poučením žalovanému, které bylo vyvěšeno na úřední desce soudu 23. 8. 2021. K doručení výše zmíněných písemností žalovanému tedy došlo fikcí desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu, když žalovaný zůstal naprosto nečinný, obsílku si nevyzvedl, písemně ani jinou relevantní formou se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. 4. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba], poštovního podacího archu z 12. 5. 2020, předžalobní výzvy žalovanému z 12. 5. 2020, aktuální nabídky kabelové televize č. l. 24-25 spisu, ceníku služeb č. l. 26-27, přípisu [anonymizováno] žalovanému z 9. 7. 2018, smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací z 11. 10. 2016, zakázkového listu ze dne 29. 1. 2016, smlouvy z 28. 1. 2016, upomínky ze 17. 8. 2018, 17. 6. 2018, 2. 6. 2018, 2. 5. 2018, 2. 4. 2018, 2. 3. 2018. 5. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 6. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]), jakož i to, že došlo k zániku této obchodní korporace v důsledku fúze sloučením firem [právnická osoba] a [právnická osoba], když se jednalo o společnosti, které zanikly fúzí s firmou [právnická osoba], když žalobce je tedy nástupnickou firmou původního poskytovatele služeb elektronických komunikací od 1. 4. 2020. 7. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 11. 10. 2016 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací, a to internet, televize. Součástí této smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací bylo i ujednání o pronájmu MODEMu, WIFI ED 3.0 a pronájem HD BOXu, když za každé zařízení měl žalovaný hradit v rámci vyúčtování služeb za každý měsíc 70 Kč. Ze zakázkového listu z 29. 11. 2016 je zřejmé, že žalovanému byla předmětná zařízení pro naplnění předmětu smlouvy o elektronických komunikacích instalována, když žalovaný podpisem zakázkového listu souhlasil s aktivací i s pronájmem tohoto zařízení. Nedílnou součástí smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací z 11. 10. 2016 byly i všeobecné podmínky pro poskytování těchto služeb právním předchůdcem žalobce. Žalovaný tedy získal do pronájmu dvě zařízení, a to [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], což potvrdil na zakázkovém listu. Žalovaný měl řádně a včas dle článku 5.1, s přihlédnutím k článku 2.7.3.2 obchodních podmínek řádně a včas hradit vyúčtování za poskytnuté služby elektronických komunikací. Žalovaný přestal hradit vyúčtování služeb od 5. 3. 2018 do 20. 6. 2018, když podle článku 2.7.3.2 obchodních podmínek firma [právnická osoba] ukončila v důsledku neplacení vyúčtování smluvní vztah se žalovaným 9. 7. 2018. Žalovaný měl dle všeobecných obchodních podmínek v souladu s článkem 7.6 všeobecných obchodních podmínek vrátit pronajaté zařízení zpět poskytovateli služeb, když k vrácení ani jednoho zařízení nedošlo. Žalovaný tedy měl dle výše zmíněného článku obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu za nevrácená dvě zařízení v celkové výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil vyúčtování [číslo] se splatností 5. 3. 2018, [číslo] se splatností 5. 4. 2018, [číslo] se splatností 5. 5. 2018, [číslo] se splatností 5. 6. 2018, když v rámci ujednání o pronájmu dle smlouvy měl žalovaný hradit na pronájmu dvou zařízení (KAON a WIFI) 140 Kč za každý měsíc. Poslední vyúčtování [číslo] splatné 20. 6. 2018 obsahovalo i poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku 500 Kč a poměrnou část za pronájem HD USB 51,93 Kč a WIFI ED rovněž 51,93 Kč. Z titulu neuhrazení pronájmu a poplatků tedy žalovaný dluží žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci 956,14 Kč. Sám žalovaný zůstal v řízení nečinný, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného či významného (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 30. 1. 2016, zakázkový list z 29. 1. 2016, smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací z 28. 1. 2016, odstoupení žalobce od smlouvy, všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací, ceník služeb [právnická osoba], vyúčtování [číslo]). Žalovaný byl před podáním žaloby dne 12. 5. 2020 vyzýván k úhradě smluvní pokuty a dluhu na pronájmu a poplatku za odpojení, když žalovaný, jak vyplynulo z okolností této věci, na toto nijak nereagoval, ničeho v mezidobí, ani částečně, nezaplatil (předžalobní výzva, poštovní podací arch). 8. Co se týče právní kvalifikace této věci, s ohledem na dataci uzavření smlouvy o službách elektronických komunikací, kterážto smlouva byla uzavřena dne 30. 1. 2016 pod [číslo] soud aplikoval dle dikce § 3028 odst. 1 OZ právní předpisy platné a účinné v době uzavření smlouvy, kdy pokud žalobce jako právní nástupce původního poskytovatele služeb požadoval smluvní pokutu za nevrácené zařízení dle článku 7.6 všeobecných obchodních podmínek, soud v tomto bodě tedy ohledně uhrazení smluvní pokuty žalobu na zaplacení částky 4 000 Kč zamítl, když s ohledem na § 1810 a násl. OZ je nutno na smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce pohlížet jako na smlouvu, jejímž předmětem je poskytování služeb elektronických komunikací dle právní úpravy spotřebitelských smluv. Pokud žalobce uváděl v rámci svých skutkových tvrzení, že nárokovaná smluvní pokuta je v souladu s Nálezem ÚS ČR č. I. ÚS 3512/11 z listopadu 2013, kdy smluvní pokuta měla být sjednána přímo ve formuláři smlouvy, soud po seznámení a konstatování obsahu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací z 11. 10. 2016 a 28. 1. 2016 konstatuje, že z tohoto formuláře nikterak nevyplývá, že by smluvní pokuta byla v tom kterém článku, odstavci či tabulce výslovně mezi účastníky sjednána. Je zde pouze uvedeno, že žalovaný jako účastník smlouvy prohlásil, že se seznámil se specifikací služeb, dal souhlas se zpracováním svých osobních údajů, seznámil se s ceníkem, když ohledně smluvní pokuty – tuto se zavázal hradit dle ceníku s odkazem na článek 7.4 a 7.5 podmínek. Jedná se tedy o povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu nikoliv sjednanou ve smlouvě, ale určenou odkazem na obchodní podmínky. Ujednání o smluvní pokutě je tedy obsaženo pouze ve všeobecných podmínkách, resp. určeno odkazem na všeobecné podmínky a nikoliv výslovně v samotné smlouvě. Ujednání o smluvní pokutě soud tedy považuje za neplatné právě s ohledem na Nález ÚS ČR z listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, kde byla judikována problematika smluvní p