39 C 131/2021-38 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 31. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu použití MHD v [obec] bez platné jízdenky. Žalovaný byl kontrolován revizorem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši žalované částky. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl platební rozkaz zrušen. Žalobce i žalovaný byli vyzváni k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobce s navrženým postupem soudu souhlasil, žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se rovněž nevyjádřil, neuvedl nic právně ani skutkově významného. Soud měl tedy za to, že i žalovaný souhlasí s navrženým postupem soudu, když veškeré písemnosti má žalovaný řádně doručeny fikcí na úřední adresu bydliště v sídle příslušného správního orgánu., když žalovaný je cizincem a je hlášen na úřední adrese v sídle MV ČR, Oddělení pobytu cizinců (cizinecká policie), když soud po vrácení obsílky vydal výzvu dle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla s poučením žalovanému vyvěšena 30. 9. 2021 na úřední desce soudu. Žalovaný nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl. Soud měl tedy za to, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Soud vzal za prokázáno, že žalobce je právnickou osobou, podnikající pod obchodní firmou, se sídlem, IČ tak, jak je žalobce specifikován v záhlaví rozsudku. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v [obec] s předmětem podnikání provozování přepravy osob ve [anonymizována dvě slova] [obec] Tyto skutečnosti soud ví z jiné úřední a rozhodovací činnosti. [právnická osoba] má příslušné oddělení kontroly přepravy, přičemž pracovník tohoto oddělení dne 10. 4. 2019 na zastávce [obec], [ulice], dne 17. 7. 2019 na zastávce [obec], [obec] - sídliště a dne 5. 11. 2019 na zastávce [obec], [obec] – sídliště zadržel žalovaného v MHD bez platné jízdenky. Proto byly se žalovaným sepsány zápisy o přepravní kontrole [číslo]. Podpisem zápisů vzal žalovaný na vědomí, že musí následující den od data kontroly žalobci uhradit jízdné a přirážku k jízdnému. V době rozhodné činilo jízdné dle tarifu IDS [anonymizováno] 25 Kč a 1.500 Kč přirážka k jízdnému. Toto vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a tarifu IDS [anonymizováno]. Žalovaný použitím dopravního prostředku MHD uzavřel s [právnická osoba] dle § 2550 a násl. OZ smlouvu o přepravě osob. Žalovaný však porušil svou povinnost zaplatit jízdné, když dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona 111/1994 byl zadržen revizorem, byl legitimován a vzal na vědomí, že musí zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku k jízdnému za tzv.„ jízdu načerno“. Výše přirážky vyplývá z tarifu a je v souladu s § 37 odst. 4 až 6 zákona 266/1994 Sb. a v souladu s § 18a odst. 3 a 4 zákona č. 111/1994. Pokud soud hovořil o smluvních přepravních podmínkách, výše přirážky je dána a upravena článkem 8 odst. 8 písm. g) přepravních podmínek. S ohledem na prokázaný skutkový děj a právní kvalifikaci věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí také vyhověl i co se týče příslušenství, protože žalovaný je marným uplynutím třicetidenní lhůty od data sepisu zápisu o jeho kontrole v prodlení s placením svého závazku dle § 1968 občanského zákoníku. Požadovaná výše úroků je v souladu se zákonnou úpravou (§ 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud věc kvalifikoval dle platných právních předpisů v souladu s § 3028 odst. 1 OZ. Úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení, soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní pomoc za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka žalované), když odměna za 1 úkon právní pomoci činí 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.), ke každému úkonu právní pomoci byla připočtena náhrada hotových výdajů 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) Náklady za právní pomoc činí 900 Kč. Tato částka byla navýšena o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.