43 C 124/2021-58 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 2.000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácené přijímací zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: 88F7C78D413F), které žalovanému smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 3.9.2015 pronajal právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] Žalovaný se nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 23.1.2014 uzavřela společnost [právnická osoba] jako poskytovatel (dále jen„ poskytovatel“) a žalovaný jako účastník smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobce. Ve smlouvě bylo uvedeno, že účastník prohlašuje, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7 4 a 7 5 podmínek). V článcích 7.4. a 7.5. všeobecných podmínek bylo stanoveno, že je nutné, aby účastník do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátil poskytovateli pronajaté přijímací zařízení, a to nejen včas ale i v pořádku. Dle článku 7.6. podmínek pokud účastník pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku nevrátí, bere na vědomí, že mu může poskytovatel naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku (smlouva [číslo] všeobecné podmínky). Poskytovatel od smlouvy dopisem ze dne 6.5.2016 odstoupil (odstoupení od smlouvy). Poskytovatel prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného pro případ, že nemůže přijímací zařízení vrátit, k úhradě smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč dopisem ze dne 21.4.2016 (výzva k úhradě). Poskytovatel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne 31.1.2019, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 18.3.2019 (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). Zástupkyně žalobce žalovaného o úhradu upomenula (upomínky ze dne 1.6.2020 a ze dne 18.3.2019). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, vycházel přitom ze závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. V souzené věci je ze smlouvy zřejmé, že poskytovatel uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti se žalovaným jako spotřebitelem. Ujednání o smluvní pokutě je jednak uvedeno ve všeobecných podmínkách. Dále smlouva obsahuje v rámci vícero prohlášení účastníka i prohlášení, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas a v pořádku, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Ve smlouvě však není uvedena konkrétní výše smluvní pokuty, anebo přesný způsob jejího určení, pouze odkaz na ceník. Spotřebitel si tak nemůže učinit jednoznačnou představu o hrozící sankci. Navíc umístění textu ve spojení s tím, že je sepsán velmi drobným písmem, vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru uvedeného textu. Nadto ze smlouvy není ani seznatelné, co se rozumí tím, že účastník nevrátí zařízení včas a v pořádku, v tomto směru je uveden odkaz na všeobecné podmínky. Soud proto dospěl k závěru, že uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.