43 C 44/2021-41 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 5.000 Kč coby smluvní pokuty za nevrácení pronajatého technické zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] do 10 dnů od ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky dne 8.10.2018, která byla ukončena 31.5.2019. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 8.10.2018 uzavřeli žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako účastník smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, za součást smlouvy byly prohlášeny všeobecné podmínky, zvláštní podmínky a ceník. Ve smlouvě bylo uvedeno, že účastník bere na vědomí a uzavřením smlouvy souhlasí se smluvními pokutami. Ve výčtu smluvních pokut byla uvedena smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. V článku 4.4 zvláštních podmínek bylo uvedeno, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy (smlouva [číslo] všeobecné podmínky, zvláštní podmínky). Žalobce žalovaného dopisem ze dne 27.6.2019 vyzval k vrácení zapůjčeného technického zařízení set-.top box/CA Modul/modem sériové číslo M91811EC2647 s tím, že smlouva byla ukončena 31.5.2019, a současně jej vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč (výzva z 27.6.2019). Zástupce žalobce žalovaného o úhradu smluvní pokuty upomenul (výzva z 4.11.2020). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, vycházel přitom ze závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud vyslovil závěr, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souzené věci je ze smlouvy zřejmé, že poskytovatel uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti se žalovaným jako spotřebitelem, jde o formulářovou smlouvu. Znění smluvní pokuty je sice umístěno v textu smlouvy, celá smlouva je však sepsána velmi drobným písmem. Odstavec se smluvní pokutou je uvozen textem„ Účastník bere na vědomí a uzavřením této smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami“, z této formulace však jednoznačně nevyplývá, že jde o povinnost účastníka hradit smluvní pokuty. Po uvedeném uvozujícím textu následuje toliko výčet smluvních pokut v 1. pádu, mezi nimiž je uvedena i„ smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za: (i) nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného Koncového zařízení“, kdy dle obsahu se jedná výlučně o smluvní pokuty v neprospěch účastníka. V části smlouvy, v níž jsou uvedeny poskytované služby, je zařízení označováno jako„ Technické zařízení“, kdežto u smluvní pokuty je uvedeno„ Koncové zařízení“, přičemž dle článku 2.5.3 zvláštních podmínek je definováno jak koncové zařízení (účastníka), tak technické zařízení, což rovněž je pro spotřebitele matoucí. Konečně povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu samotné smlouvy, ale v obchodních podmínkách, a to v článku 4.4 zvláštních podmínek. Z textu samotné smlouvy si tak účastník nemůže učinit jasnou představu o tom, kdy mu smluvní pokuta hrozí. Samotná formulářová smlouva je přitom pouze v rozsahu jedné strany formátu A4, za její součást jsou však prohlášeny hned dvoje obchodní podmínky, které jsou značně obsáhlé. Všeobecné obchodní podmínky mají (bez přílohy) 14 stran formátu A4 a zvláštní podmínky 4 strany formátu A4. Povinnost vrátit technické zařízení poskytovateli do 10 dnů od skončení smlouvy, uvedené v článku 4.4 zvláštních podmínek, tak pozornosti spotřebitele snadno unikne. Ostatně o nepřehlednosti povinností účastníka vyplývajících z podmínek svědčí i to, že sám žalobce v žalobě uvedl, že jde o povinnost dle článku 8.2 všeobecných podmínek, kde však uvedená povinnost formulována není. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě, a že uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty tak nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.