44 C 16/2021-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobním návrhem doručeným Městskému soudu v Brně dne 3. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.835 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o storno provizi ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky řízení. Za období od 28. 12. 2019 do 24. 3. 2020 byly stornovány dvě pojistné smlouvy zprostředkované žalovanou, z nichž vznikl žalobkyni nárok na storno provizi ve výši celkem 6.898,93 Kč. Po započtení kladné provize vzniklé žalované (239,06 Kč), učiněných plnění žalované (2.764,01 Kč), stornorezervy (687,32 Kč) a počátečního kladného stavu provizního konta (373,54 Kč), zbývá k úhradě částka 2.835 Kč. Dlužnou částku žalovaná žalobkyni ani přes předžalobní výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 31. 8. 2018 žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení, v níž se žalovaná zavázala, že bude pro žalobkyni vykonávat činnost obchodního zástupce. Bylo ujednáno, že žalované vzniká právo na provizi po uplynutí 6 měsíců od uzavření smlouvy o finančním produktu s klientem, za předpokladu, že bude tato smlouva ze strany klienta řádně plněna. Provize měla být žalované vyplácena zálohově dopředu s tím, že vzniklo-li na provizi právo, které následně po dobu odpovědnosti za storno zanikne, je žalovaná povinna poměrnou část provize vrátit žalobkyni zpět. Ohledně výpočtu provize a její splatnosti smlouva odkazuje na vnitřním předpis žalobkyně„ Pravidla odměňování – ceník provizí“. Z doložených provizních výpisů za období od 28. 12. 2019 do 24. 3. 2020 plyne, že v tomto období činily provize žalované - 6.659,87 Kč. Po zohlednění kladného počátečního stavu provizního účtu (373,54 Kč), úhrad žalované (dne 23. 1. 2020 částka 1.095,69 Kč; dne 24. 2. 2020 částka 1.668,32 Kč) a kladného zůstatku účtu stornorezervy (687,32 Kč), dluží žalovaná žalobkyni částku 2.835 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána, což je zřejmé z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 24. 8. 2020. 5. Podle § 2483 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. 6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení hmotného práva shledal soud nárok žalobkyně po právu a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které žalovaná vyvíjela pro žalobkyni činnost obchodního zástupce, za níž jí náležela ujednaná provize. Žalobkyně žalované v souladu se smlouvou vyplácela provizi zálohově dopředu, přičemž bylo ujednáno, že pokud právo na provizi po dobu odpovědnosti za storno zanikne, je žalovaná povinna poměrnou část provize vrátit žalobkyni zpět. Takto žalobkyni vzniklo právo na vrácení provizí v celkové výši 6.659,87 Kč. Po započtení kladného počátečního stavu provizního účtu (373,54 Kč), úhrad žalované (2.764,01 Kč) a kladného zůstatku účtu stornorezervy (687,32 Kč), žalovaná nadále dluží žalobkyni částku 2.835 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, je povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná je rovněž povinna uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, neboť se v projednávané věci jedná o vzájemný závazek podnikatelů (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobkyně je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50.000 Kč. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) tak byla žalobkyni přiznána částka 200 Kč a dále třikrát paušální náhrada po 100 Kč, navíc samozřejmě sazba DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy na náhradě nákladů řízení částka 1.489 Kč.