44 C 207/2020-18 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.516 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný dne 28. 1. 2018 dopustil poškození vstupních dveří bytu [číslo] v bytovém domě [ulice a číslo], kdy vlastníkem bytu je žalobce. Vzniklá škoda z poškození vstupních dveří byla žalobcem vyčíslena na 20.516 Kč a vyfakturována žalovanému fakturou [číslo] ze dne 25. 6. 2018. Mezi žalobcem a žalovaným následně došlo dne 25. 6. 2018 k dohodě o splátkovém kalendáři, na základě které se žalovaný pod ztrátou výhody splátek zavázal k postupnému splacení uvedené částky. Žalovaný následně v postupných splátkách, byť ne zcela v souladu se splátkovým kalendářem, uhradil žalobci celkem částku 14.000 Kč (dne 1. 8. 2018 částku 2.000 Kč, dne 4. 9. 2018 částku 2.000 Kč, dne 20. 11. 2018 částku 2.000 Kč, dne 1. 2. 2019 částku 2.000 Kč, dne 9. 7. 2019 částku 4.000 Kč a dne 30. 7. 2019 částku 2.000 Kč). Další splátky žalovaný neuhradil. Žalobce proto zbývající pohledávku ve výši 6.516 Kč zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě nejpozději do 20. 8. 2020. K úhradě ze strany žalovaného nedošlo. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 25. 6. 2018 žalobce vystavil žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 20.516 Kč s tím, že se jedná o částku za výměnu vstupních bytových dveří u nájemkyně paní [jméno] [příjmení], byt [číslo] [ulice a číslo], které žalovaný dne 28. 1. 2018 poškodil. Žalovaný fakturu dne 25. 6. 2018 osobně převzal. Taktéž dne 25. 6. 2018 žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři, v rámci níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 20.516 Kč, a to ve splátkách: do 30. 7. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 31. 8. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 30. 9. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 31. 10. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 30. 11. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 31. 12. 2018 ve výši 2.000 Kč, do 31. 1. 2019 ve výši 2.000 Kč, do 28. 2. 2019 ve výši 2.000 Kč, do 31. 3. 2019 ve výši 2.000 Kč a do 30. 4. 2019 ve výši 2.516 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Výzvou ze dne 6. 8. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě zbývající částky ve výši 6.516 Kč nejpozději do 20. 8. 2020. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v dohodě o splátkovém kalendáři ze dne 25. 6. 2018, ve spojení s fakturou [číslo] předanou žalovanému téhož dne, uznal svůj dluh ve výši 20.516 Kč vůči žalobci co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve sjednaných splátkách (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 929/2005, kde bylo konstatováno, že„ z úmyslu dlužníka uhradit celou dlužnou částku formou měsíčních splátek vyplývá, že současně tuto částku uznává, neboť chce dosáhnout účinku spočívajícího v uhrazení celé dlužné částky.“). Platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že dluh v rozsahu celkem 20.516 Kč ke dni uznání trval. Dle tvrzení žalobce žalovaný následně na dluh uhradil celkem částku 14.000 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 6.516 Kč. Žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že by zanikl z jiných důvodů. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.516 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení. Právo žalobce na úrok z prodlení v zákonné výši vychází z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, předžalobní výzva) po 300 Kč. Pokud jde o odměnu za právní zastoupení advokátem, tak soud s ohledem na předmět řízení a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 dospěl k závěru, že odměna za právní zastoupení není v tomto případě nákladem žalobce potřebným k účelnému uplatňování práva. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno.