44 C 68/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 2.000 Kč s přísl. z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a spol. [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 29. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 2.000 Kč, která měla být vrácena společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 30. 8. 2015. Žalovaná částka se skládá z jistiny zápůjčky ve výši 2.000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z [právnická osoba] na žalobce. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 29. 7. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2.000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit spolu s poplatkem ve výši 660 Kč nejpozději do 28. 8. 2015. Dne 29. 7. 2015 byl žalované úvěr ve výši 2.000 Kč vyplacen převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 1. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru porušila svoji povinnost plynoucí jí z této smlouvy, když řádně a včas nevrátila poskytnutou částku, ačkoliv [právnická osoba] jako úvěrující svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalované splnila, když jí poskytla sjednaný úvěr. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z [právnická osoba] na žalobce, povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky má tedy žalovaná nyní vůči žalobci. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci či [právnická osoba] dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč (jistina úvěru). Žalovaná je rovněž povinna v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit žalobci úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši od 31. 8. 2015 do zaplacení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobce advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč a částkou 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč.