47 C 198/2021-29 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou dne 30. 11. 2020 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 4 000 Kč. Žalovaná částka představovala smluvní pokutu á 2 000 Kč za nevrácení zařízení MODEM [anonymizováno 6 slov]: [příjmení]: [anonymizováno]) a zařízení [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]), to vše z titulu smlouvy ze dne 10. 1. 2014 a 5. 6. 2014 o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, [číslo]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 23. 11. 2021 vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Mezi právním předchůdcem žalobce – obchodní společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, byla dne 10. 1. 2014 a dne 5. 6. 2014 uzavřena smlouva, č. klientského účtu [číslo], na základě které právní předchůdce žalobce poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací a současně mu za úplatu přenechal do užívání shora specifikovaná zařízení (důkaz: smlouva o poskytování veřejně dostupných elektronických služeb ze dne 10. 1. 2014; smlouva o poskytování veřejně dostupných elektronických služeb ze dne 5. 6. 2014). 5. Zařízení [anonymizováno] bylo žalovanému předáno dne 13. 1. 2014 (důkaz: zakázkový list ze dne 13. 1. 2014). Zařízení [anonymizována tři slova] bylo žalovanému předáno dne 6. 6. 2014 (důkaz: zakázkový list ze dne 6. 6. 2014). 6. Pro případ ukončení smlouvy se žalovaný zavázal vrátit poskytnutá zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. V případě nevrácení měl zaplatit smluvní pokutu ve výši určené ceníkem. V případě výše uvedeného zařízení se jednalo o částku 2 000 Kč/kus (důkaz: smlouva ve spojení s Ceníkem). 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy a neuhradil řádně a včas cenu za poskytované služby, ukončila [právnická osoba] smluvní vztah odstoupením ze dne 8. 6. 2015. Součástí listiny odstoupení byla též výzva k vrácení zařízení (důkaz: listinou odstoupení z 8. 6. 2015). 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobce předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobce; žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany právního předchůdce žalobce přípisem ze dne 18. 3. 2019 (důkaz: smlouva ze dne 31. 1. 2019, přípis z 18. 3. 2019). 9. Soud v projednávané věci postupoval zejména podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“), a dle občanského zákoníku. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 ZEK. Na základě této smlouvy byl provozovatel (toho času [právnická osoba]) povinen poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaný) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK) a plnit další smluvní podmínky. 10. Uzavřenou smlouvu je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou podle ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“ či „občanský zákoník“). Ujednání o smluvní pokutě, obsažené pouze ve všeobecných podmínkách a nikoliv ve smlouvě samotné považuje soud za absolutně neplatné. Soud má za to, že formulace bodu f) v předtištěném formuláři není možno považovat za přímé ujednání o smluvní pokutě, neboť výše smluvní pokuty je stanovena pouze s odkazem na Ceník. Opětovně je tedy odkazováno na listinu, se kterou se žalovaný neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy. 11. Soud dále uvádí, že ujednání ohledně smluvní pokuty, obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo v ceníku, je ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (o jehož použitelnosti i v rámci projednávané věci neměl soud pochyb) v rozporu s dobrými mravy a je absolutně neplatné. Dle uvedeného nálezu platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je tak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmí být nevýrazně menší, než okolní text, nesmí být umístěn v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. 12. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 13. V projednávané věci je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419 a násl. občanského zákoníku), když právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoliv; a že ujednání o smluvní pokutě, o které žalobce svůj nárok opírá, není součástí smlouvy samotné, ale je toliko obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo ceníku. 14. Dále smlouva obsahuje v rámci vícero prohlášení účastníka i prohlášení, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas a v pořádku, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Ve smlouvě však není uvedena konkrétní výše smluvní pokuty, anebo přesný způsob jejího určení, pouze odkaz na ceník. Spotřebitel si tak nemůže učinit jednoznačnou představu o hrozící sankci. Navíc umístění textu ve spojení s tím, že je sepsán velmi drobným písmem, vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru uvedeného textu. Nadto ze smlouvy není ani seznatelné, co se rozumí tím, že účastník nevrátí zařízení včas a v pořádku, v tomto směru je uveden odkaz na všeobecné podmínky. 15. Ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. a soud nárok z něj vyplývající v celém rozsahu zamítl. 16. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s vedením tohoto řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.