48 C 117/2021-19 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 308 Kč s příslušenstvím za dodávku elektrické energie do odběrného místa [obec], [ulice a číslo] za období od 25. 6. 2019 do 31. 3. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně dne 12. 6. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii do odběrného místa [obec], [ulice a číslo] a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit žalobkyni úplatu. Za období od 25. 6. 2019 do 31. 3. 2020 žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala žalovanému odběr elektřiny v částce 13 608 Kč. Tato faktura byla splatná 28. 4. 2020. Žalovaný na tuto pohledávku k dnešnímu dni uhradil dne 21. 7. 2020 částku ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka tak činí 13 308 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy a faktury. Soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nezaplatil žalobkyni úhradu za dodávku elektrické energie za výše uvedené období - § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni úhradu za dodávku elektrické energie. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 308 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.