49 C 59/2021-36 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 10.174,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o přípravné činnosti ze dne 1. 4. 2018 žalovaná obdržela odměnu, že podle dohody o úhradě správního poplatku ze dne 19. 9. 2018 žalobce se žalovanou zaplatil správní poplatek ve výši 10.000 Kč za podání žádosti o registraci pojišťovacího zprostředkovatele u České národní banky. V posledně uvedené dohodě bylo dále sjednáno, že žalovaná částku ve výši 10.000 Kč žalobci vrátí, pokud spolupráce mezi účastníky řízení bude ukončena v době kratší dvou let. Dne 1. 11. 2018 spolu účastníci uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení, podle níž se žalovaná zavázala vykonávat činnost týkající se zprostředkování pojištění. Následně žalovaná vykonávala činnost podle shora uvedených smluv. Následně na žalovanou uzavřených pojistných smlouvách došlo ke změnám, které jsou spojeny s povinností žalované vrátit vyplacené provize, a žalované vznikla povinnost vrátit provizi v částce 174,75 Kč. Dne 4. 3. 2019 žalobce odstoupil od smlouvy o obchodním zastoupení, neboť žalovaná nedodala podklady pro zápis vázaného zástupce pro žalobce a„ neuzavřela novaci“ smlouvy o obchodním zastoupení. Tím žalované vznikla povinnost vrátit žalobci částku 10.000 Kč, kterou za ni zaplatil podle dohody o úhradě správního poplatku ze dne 19. 9. 2018. Přípisem ze dne 12. 6. 2019 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 10.174,75 Kč, dne 21. 5. 2020 jí pak odeslal předžalobní výzvu. Žalovaná se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřila. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 4. 2018 žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o přípravné činnosti, podle níž se žalovaná měla připravovat na výkon zprostředkovatelské činnosti pro žalobce (srov. smlouvu ze dne 1. 4. 2018). Dne 19. 9. 2018 žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o úhradě správního poplatku, podle níž žalobce za žalovanou zaplatil správní poplatek v částce 10.000 Kč za podání žádosti o registraci pojišťovacích zprostředkovatelů u České národní banky. Podle čl. II.1 této dohody se žalovaná zavázala tento poplatek žalobci vrátit v případě ukončení spolupráce mezi účastníky ve lhůtě kratší dvou let. Splatnost poplatku byla sjednána třicet dní od ukončení smluvního vztahu (srov. obsah dohody). Dne 1. 11. 2018 žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení, podle níž se žalovaná zavázala mj. vykonávat zprostředkovatelskou činnost, žalobce se mj. zavázal za to žalované vyplácet provizi (srov. čl. X.1 smlouvy), nicméně žalovaná se zavázala vrátit žalobci vyplacenou provizi či její část v případě popsaném v čl. X.5 smlouvy. Z vyúčtování provizí [číslo] je zřejmé, že žalované byla vyúčtována záporná provize, tzn. žalovaná byla vyzvána k vrácení dříve vyplacené provize v částce 175,38 Kč. Přípisem ze dne 4. 3. 2019 žalobce sdělil žalované, že odstupuje od smlouvy o obchodním zastoupení pro podstatné porušení povinností ze strany žalované, jež rozvedl (srov. obsah přípisu). Z přiložené dodejky soud vzal za prokázané, že tento přípis byl žalované odeslán dne 7. 3. 2019 na adresu [adresa]). Výzvou ze dne 12. 6. 2019 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 10.174,75 Kč. Z kaučního konta ze dne 22. 7. 2020 je zřejmé, že k uvedenému datu byl stav provizí žalované – 174,75 Kč. Přípisem ze dne 21. 5. 2020 žalobce vyzval prostřednictvím svého zástupce k zaplacení částky ve výši 14.626,75 Kč. Tento přípis byl odeslán dne 21. 5. 2020 (srov. přiloženou část poštovního podacího archu a údaje„ sledování zásilek“ České pošty). Mezi účastníky řízení byla dne 1. 11. 2018 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Pravidla pro vyplácení a vracení provizí byla stanovena mj. v Provizním řádu žalobce účinného od 1. 1. 2014. Žalované náležela za zprostředkování smluv provize. Podmínky vzniku nároku na provizi a stanovení její výše jsou upraveny v čl. X smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 11. 2018 a dále v Provizním řádu účinném od 1. 1. 2014. Podle čl. X.5 se žalovaná zavázala vrátit žalobci provizi nebo její část, pokud nastane skutečnost, s níž je spojeno právo na odúčtování provize. Smluvní vztah se žalovanou byl ukončen odstoupením od smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 4. 3. 2019. Podle následně provedené bilance je zřejmé, že žalované vznikl přeplatek na vyplacených provizích, resp. vznikla jí povinnost vrátit část vyplacených provizí v částce 174,75 Kč (srov.„ kauční konto“ ze dne 22. 7. 2020). Dále žalované v důsledku odstoupení od smlouvy ze dne 4. 3. 20189 vznikla povinnost vrátit žalobci zaplacený správní poplatek v částce 10.000 Kč podle ustanovení čl. II.1 dohody o úhradě správního poplatku ze dne 19. 9. 2018, neboť k odstoupení od smlouvy došlo dříve než dva roky po uzavření dohody o úhradě správního poplatku. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k částce v celkové výši 10.174,75 Kč důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžité částky, vzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost částky 10.000 Kč nastala podle čl. II.1 dohody o úhradě správního poplatku ze dne 19. 9. 2018 třicet dní od odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 6. 4. 2019; jak vyplývá z razítka na dodejce, odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení se do sféry dispozice žalované dostalo dne 7. 3. 2019. Splatnost nedoplatku na vyplacení provizi v částce 174.75 Kč nastala ke dni 31. 12. 2018 (srov. vyúčtování provizí č. 11/2018 ze dne 4. 12. 2018). Ke vzniku prodlení u obou těchto částek tedy došlo v období 1. 1. 2019 – 3. 6. 2019, takže podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je výše úroku z prodlení 9,75 % ročně. Na této výši nic nemění ani to, že se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení až za pozdější období (za dobu od 8. 7. 2019 do zaplacení). Sama tato okolnost nemá na výši úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žádný vliv. Vázán žalobním petitem pak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení pouze za dobu, za niž se jeho zaplacení domáhala. O pariční třidenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud žalobci (který byl úspěšný ve zcela převažující části a který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 750 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 300 Kč a jeden právní úkon po 150 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 220,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 2.070,50 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).