52 C 126/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 11. 2020 domáhal po žalovaném uhrazení částky 304.947,34 Kč s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovaným byla dne 13. 6. 2019 po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný však v rozporu s předmětnou úvěrovou smlouvou příslušné splátky úvěru řádně nesplácel a věřitel úvěr zesplatnil. Ke dni sepsání žaloby se skládala dlužná částka z jistiny ve výši 304.947,34 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný ani přes výzvu žalobce na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu žalobce nevyjádřil. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. Na základě předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2019, přípisem ze dne 1. 2. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2020, výzvou ze dne 30. 9. 2020 a podkladů pro súdne konanie ze dne 1. 4. 2020, učinil soud následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva, na základě které věřitel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalovanému poskytl částku 300.000 Kč a žalovaný se je zavázal zaplatit společně s úrokem ve výši 8,9 % ročně a poplatky formou měsíčních splátek ve výši 4.089 Kč. Veškeré příslušenství se stávalo součástí jistiny. Věřitel byl dále oprávněn zesplatnit úvěr, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením. Žalovaný úvěr čerpal dne 13. 6. 2019, jak vyplývá z podkladů pro súdne konanie. Dle těchto podkladů žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z této smlouvy, neboť splátky svého úvěru řádně a včas neplnil. Věřitel tak přípisem ze dne 1. 2. 2020 vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru do 1. 2. 2020. Ke dni 1. 2. 2020 dlužná částka představuje jistinu ve výši 304.947,34 Kč, jak vyplývá z podkladů pro súdne konanie. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 17. 3. 2020 na žalobce a žalovaný byl o tom věřitelem informován přípisem ze dne 9. 4. 2020. Žalobce upomínal žalovaného k uhrazení dlužné částky přípisem ze dne 30. 9. 2020. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) - Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle. ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného vznikl mezi věřitelem a žalovaným závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 2395 OZ, na základě které byly žalovanému poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím a poplatky. Tuto svoji smluvní povinnost nedodržel a věřitel tak v souladu se smlouvou zesplatnil svoji pohledávku vůči žalovanému. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena na žalobce v souladu s ust. § 1879 OZ a žalobce je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z žalované částky za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 8,90 % p.a. z žalované částky od 2. 2. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 15.248 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni vykonání úkonu. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí v daném případě 9.540 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál v částce 300 Kč. Zástupce žalobce vykonal v řízení 3 a půl úkonu právní služby dle § 11– příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci – žaloba, odvolání proti rozhodnutí, které se netýká věci samé. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 7.263,90 Kč Celkem tak náhrada nákladů žalobce činí 57.101,90 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 12. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 15.248 Kč. Žalobce zaplatil 12.198 Kč, zbývá mu tak doplatit 3.050 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.