52 C 138/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 7.905 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v období od 19. 5. 2019 do 12. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Dle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z výzvy k zaplacení ze 6. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka], byl ze strany žalobce vyzván k zaplacení příspěvku na vozidlo za období od 19. 5. 2019 do 12. 9. 2019 do 30 dnů od doručení výzvy, jehož základ činil 7.605 Kč (denní sazba 65 Kč po dobu 117 dní) a dále byly žalovanému naúčtovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka činí 7.905 Kč. Výzva byla doručena dnem 21. 11. 2019. Žalovaný byl přípisem ze dne 1. 7. 2020 vyzýván k úhradě dlužné částky. 5. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce prokázal, že k vozidlu r.z. 9B13872 nebylo v období od 19. 5. 2019 do 12. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., přičemž provozovatelem tohoto vozidla byl žalovaný. Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný je tedy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 7.605 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Soud mu tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 7.905 Kč. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, přiznal soud žalobci i nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to 31. dnem po doručení výzvy, tedy dne 22. 12. 2019 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání tří dnů. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady žalobce spočívají v soudním poplatku v částce 400 Kč a v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu dle § 14b AT činí 200 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1.489 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o automobilu, částce a žalovaných. 7. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 1.000 Kč. Žalobce zaplatil 400 Kč, zbývá mu tak doplatit 600 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.