53 C 22/2020-106 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobním návrhem ze dne 31.1.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částku 20.000,00 Kč měsíčně od 13.9.2019. Návrh odůvodnila tou skutečností, že žalobkyně je dcerou žalovaného a výživné na její osobu bylo naposledy stanoveno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.2.2008 pod spis. zn. 25 Nc 71/2007 ve výši 5.000,00 Kč, rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.2.2008. Žalobkyně je od [datum] zletilá, výživné jí bylo naposledy uhrazeno do 31.11.2018, poté jí žalovaný stanovené výživné nehradil a na výživu žalobkyně přispíval různými částkami obvykle v částce 2.500,00 Kč měsíčně (výpis z účtu žalobkyně). Problémy mezi účastníky začaly poté, co žalovaný porušil slib, který žalobkyni dál, že až dosáhne zletilosti, převede na ni byt, který zakoupil a v němž žila se svojí matkou, což žalovaný odůvodnil tím, že by to bylo nevýchovné a místo převodu požadoval po nich platbu ve výši 7.000,00 Kč za nájemné, platbu do SVJ ve výši 2.000,00 Kč + inkaso. Z tohoto důvodu žalobkyně se svou matkou byt v listopadu 2019 opustily. Žalobkyně se obrátila na žalovaného se žádostí, aby od doby její zletilosti přispíval částkou 20.000,00 Kč měsíčně, což je zcela v možnostech žalovaného a tím by žalobkyni aspoň částečně umožňoval podílet se na životní úrovni žalovaného, s čímž žalovaný nesouhlasil s tím, že je ochoten přispívat pouze na úhradu základních životních potřeb žalobkyně. Žalobkyně v době podání žalobního návrhu studovala 3. ročník střední školy – [ulice] [anonymizováno], [ulice] odborná škola [anonymizováno] a vyšší odborná škola [obec], [ulice a číslo] a po ukončení stření školy chce pokračovat v dalším studiu. V souvislosti se školou má žalobkyně náklady na učebnice a sešity + příspěvek SRPŠ částku 3.000,00 Kč ročně, obědy ve výši 900,00 Kč měsíčně, síťová jízdenka 2.700,00 Kč ročně, zakoupila si počítač ve výši 30.000,00 Kč, sluchátka v částce 3.700,00 Kč. K pravidelným platbám patří úhrady za bydlení 8.000,00 Kč (což je polovina nákladů na byt), telefon 1.000,00 Kč, měsíční fitness 1.500,00 Kč, kurz [příjmení] [příjmení] 2.500,00 Kč na dva měsíce, seminář [příjmení] [příjmení] 600,00 Kč za půl roku, jazykový kurz 15.000,00 Kč ročně. Kromě jídla a oblečení má žalobkyně náklady spojené s péčí o sebe, a to kadeřníka 1.500,00 Kč ročně, kosmetička 400,00 Kč měsíčně, pedikérky 300,00 Kč měsíčně, za hygienické potřeby, kosmetické potřeby apod. vynaloží cca částku 1.000,00 Kč měsíčně, za kulturu a mimoškolní akce 1.000,00 Kč měsíčně, za cestovné cca 20.000,00 Kč ročně. Na léky a vitamíny připlácí měsíčně částku 1.000,00 Kč a ráda by si spořila na budoucnost, a to na stavební spoření či penzijní připojištění. 2. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani částečně, neboť žalobkyni hradil značnou část jejích životních nákladů, snažil se s žalobkyní jednat a najít oboustranně přijatelný kompromis. Žalobní návrh neobsahuje další skutečnosti, které je třeba zmínit. Dne 3.2.2020„ pod hrozbou exekuce uhradil tvrzený dluh na výživném za uplynulé období, a to částku ve výši 42.700,00 Kč“, ovšem nejednalo se o žádný dluh, ale pouze o formální součet částek, které žalovaný nebyl schopen zdokladovat, neboť přispíval žalobkyni hotově a hradil za ni určité náklady. Od února 2020 přispívá dobrovolně na výživu žalobkyně částku 10.000,00 Kč měsíčně, v květnu 2020 uhradil autoškolu. Žalobkyně spolu s žalovaným žili společně od konce 2016 do konce roku 2017, kdy matka žalobkyně se pracovně odstěhovala do [obec]. V té době se matka žalobkyně na úhradě nákladů za celou dobu pobytu u otce nepodílela. K vyjádření žalobkyně, že:„ problémy začaly zejména poté, kdy žalovaný porušil svůj slib ohledně převodu bytu“ žalovaný uvedl, že uvedená nepravdivá a těžce bezcitná formulace pak svědčí o tom, zda je to pouze názor žalobkyně. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že nepřislíbil žalobkyni byt v okamžiku její zletilosti. Byt pořizoval v době, kdy matka žalobkyně byla ve finančních problémech, byt pořídil, aby v něm mohly obě za symbolický náklad žít. Žalovaný uvedl, že slíbil dceři, že v tomto bytě může i s matkou žít a snad i připustil, že až bude jednou samostatná, že jí byt přenechá bez dohody o tom, za jakých podmínek. Žalovaný částečně hradil a dodnes ručí za dluhy matky žalobkyně, a aby ulehčil finanční situaci matky žalobkyně, převzal veškeré možné náklady dcery a zaplatil žalobkyni a její matce dovolenou. Pokud jde o výživné v částce 20.000,00 Kč měsíčně, nejen že je v rozporu s jeho výdělkovými možnostmi, ale je i nemorální, aby studentka 3. ročníku střední školy měla dispoziční právo k tak vysoké částce. Pokud žalobkyně jako dcera by se chtěla„ podílet na životní úrovni otce“, z pohledu otce žalobkyně uvedené zahrnuje nejen práva, ale i povinnosti (například a zejména respekt a trochu úcty). Žalovaný celý život podporoval a podporuje všechny svoje děti. Požadavek žalobkyně ve smyslu„ dej a já tě budu ignorovat, protože jsem nezávislá“ má totiž v očích žalovaného i rovinu morální, kdy uvedené považuje v příkrém rozporu s obecnými zásadami slušnosti. Žalovaný jako otec vždy deklaroval svůj zájem o dceru se postarat, a to i přes to, že k němu takto zachovala. 3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že nepožadovala přepis bytu, pouze v něm chtěla být, přestože měla přepis v minulosti po dosažení zletilosti přislíbený. K odstěhování z bytu došlo z důvodu, že žalovaný měl matce žalobkyně sdělit, že požaduje zvýšení nájemného o 5.000,00 Kč a vše za stávajících podmínek pronájmu, tj. že nájem se obnovoval vždy po třech měsících a nemůže si do bytu pozvat osoby dle uvážení a aktuálně je byt již prodaný. V současné době žije společně s matkou v pronajatém bytě s náklady 15.000,00 Kč měsíčně. V době od února 2017 do ledna 2018, kdy matka pracovala pro [anonymizována dvě slova] v České republice v místě výkonu v [obec], matka jí doplácela částku 2.000,00 Kč měsíčně na její účet, což trvá doposud, jezdila na víkendy do [obec]. V září 2019 k 18. narozeninám jí dal otec voucher na autoškolu, který však nebyl zaplacen, takže byl neplatný, což zjistila až v červenci 2020 a po problémech otec autoškolu uhradil. Počítač a sluchátka si pořídila v roce 2019 sama z peněz za brigády, neboť dlouhodobě nevyhovovala nárokům pro školní potřeby. Pokud by se svého nároku nedomáhala soudní cestou, výživné ze strany otce by bylo nedoplacené. 4. Z výpovědi žalobkyně bylo soudem zjištěno, že v současné době tj. od února 2020 jí žalovaný platí na výživném částku 10.000,00 Kč, dluh na výživném v současné době není, a před tím žalovaný žalobkyni platil výživné v částce 5.000,00 Kč měsíčně. Kromě běžného výživného jí nepřispívá žádnou jinou finanční částkou. V dřívější době jí přispíval finančními částkami, tyto částky sečetla a odečetla od dluhu, který jí otec doplatil. V současné době bydlí ve společné domácnosti s matkou, která jí přispívá na její potřeby, služby, na oblečení, což představuje minimálně 10.000,00 Kč měsíčně. Pokud jde o částku 20.000,00 Kč výživného, tu vypočetla sečtením svých nákladů a také na budoucí školné, neboť po ukončení studia na obchodní akademii by chtěla dále studovat na [příjmení] [anonymizována dvě slova] a management. Jedná se placenou vysokou školu, kde roční školné činí 85.000,00 Kč. Školu si vybrala z toho důvodu, že má poruchu možnosti učení, má dyslexii a dysgrafii a při maturitě má např. 25 % času navíc. Žalobkyně potvrzovala, že v roce 2017, kdy její matka pracovala v [obec], žila u otce, matka dojížděla na víkendy někdy i uprostřed týdne. V současné době se nechce s otcem vídat, ale v podstatě měli dobré vztahy. Samozřejmě někdy se pohádali, ale problémy byly v tom, že otec něco slíbí, pak to nesplní a není to o vztahu, je to o činech. Otec měl hradit měsíční výživně ve výši 5.000,00 Kč, což neučinil, a proto se obrátila na právní zástupkyni. V roce 2016 jí žalovaný sdělil, že až jí bude 18 let, že byt, co koupil, žalobkyni daruje. Žalobkyně v bytě chtěla bydlet za vlastní peníze, chtěla platit elektřinu, vodu a plyn, nechtěla tam bydlet zadarmo. Vztahy mezi ní a otcem se zlomily úderem 18 let. Začali se více hádat, protože žalobkyně apelovala na výživné, chtěla se osamostatnit, s čímž otec nesouhlasil. V současné době se s otcem stýkat nechce a jestli se s ní otec stýkat chce, to neví. 5. Z výpovědi žalovaného, slyšeného jako účastníka řízení soud zjistil, že na vyjádření žalobkyně již reagoval v písemném vyjádření. Opět uvedl, že výživné pouze douhradil, neboť nebyl schopen prokázat platby, které neprošly účtem. O dceru se stará, kupoval jí věci, dával jí peníze, kapesné po celou dobu a hradil žalobkyni výjezdy do zahraničí. Vzniklou situaci ohledně výživného se snažil řešit, chtěl vyvolat jednání, ale právní zástupkyně žalobkyně to odmítla. Přání žalobkyně, aby jí k 18 letům převedl byt, nesplnil, a to z morálního důvodu a v případě, že by to splnil, ke sporu by nedošlo. Kromě výživného v současné době žalobkyně žádné dárky nedává, jenom zaplatil a