62 C 125/2020-43 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2020 se žalobce po žalované domáhal vyklizení bytu [číslo] o velikosti 2+1, který se nachází v 6. podlaží obytného domu na ulici [ulice] v [adresa], č. or. [anonymizováno], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Brno-město, pro k.ú. [část obce], obec Brno, (dále jen„ byt“ nebo„ předmětný byt“). Uvedl, že je vlastníkem předmětného bytu a nájemní smlouvou ze dne 25. 11. 2019 přenechal tento byt žalované do užívání na dobu určitou do 24. 3. 2020. Žalovaná však po skončení nájmu byt nevyklidila a nadále jej neoprávněně užívá; nadto žalobkyni dluží nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu. Žalovaná byla písemně upozorněna na zánik nájmu a opakovaně vyzvána k vyklizení bytu. Žádost žalované o prodloužení nájmu byla zamítnuta právě pro prodlení s placením nájemného a úhrad za služby a nesplacený dluh ve výši 61.945 Kč. Žalovaná k žalobě uvedla, že si je vědoma uplynutí doby, na kterou byl nájem sjednán. Uvedla, že žádost o prodloužení nájmu podala u žalobce až v srpnu roku 2020 s odvoláním na stav nouze v ČR v jarních měsících roku 2020 a nutnost absolvovat zubařské zákroky v červnu 2020. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána. Soud provedl dokazování listinami. Žalobce je vlastníkem předmětného bytu (viz výpis z evidence katastru nemovitostí). Nájemní smlouvou ze dne 25. 11. 2019 přenechal jako pronajímatel tento byt žalované do užívání na dobu od 25. 3. 2019 do 24. 3. 2020. V čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy si účastníci sjednali, že nájem se obnovuje na jeden rok, pokud nájemce pokračuje v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem podle smlouvy skončit, a pronajímatel nájemce nevyzve k opuštění bytu, pokud však nájemce nemá ke dni, kdy měl nájem bytu skončit splatný dluh na nájemném nebo úhradách za služby. Přípisem ze dne 15. 1. 2020 byla žalovaná upozorněna na blížící se datum skončení nájmu a upozorněna na možnost podat u žalobce žádost o prodloužení nájmu podmíněnou tím, že nájemce nemá žádný dluh na nájemném nebo úhradách za služby. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná dne 27. 3. 2020 (tedy po skončení nájmu) platila úhrady předepsané za prosinec 2019 a leden 2020, dne 29. 4. 2020 úhrady předepsané za část února 2020, dne 29. 5. 2020 další část úhrad za únor 2020 a úhrady za březen 2020 doplatila až dne 10. 6. 2020. Z evidence předpisu a plateb se podává, že žalobce eviduje u žalované ke dni 26. 1. 2021 dluh na úhradách spojených s užíváním bytu ve výši 87.971 Kč. Přípisem doručeným žalobci dne 7. 8. 2020 žalovaná žádala o prodloužení nájemní smlouvy; žalobce jí sdělil své negativní stanovisko k žádosti přípisem ze dne 2. 10. 2020 a současně ji vyzval k vyklizení bytu. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Podle ustanovení § 2292 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovaná užívala byt, jehož vlastníkem je žalobce, na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 11. 2019. Nájem podle této smlouvy skončil ke dni 24. 3. 2020. Žalobce se žalovanou si v nájemní smlouvě ohledně obnovení nájmu ve smyslu ustanovení § 2285 o. z. ujednali, že k obnovení nájmu (přes splnění podmínky pokračování v nájmu při absenci výzvy k opuštění bytu) nedojde, má-li nájemce (žalovaná) ke dni skončení nájmu splatný dluh na nájemném nebo úhradách za služby. Jelikož žalovaná ke dni skončení nájmu neuhradila (v té době splatné) nájemné a úhrady za služby za měsíc prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020, zanikl nájem ke dni 24. 3. 2020, jak bylo smlouvou sjednáno. Žalovaná byt v den skončení nájmu, ani později neopustila, přestože byla předem upozorněna na blížící se datum konce nájmu a poučena o možnosti (a podmínkách) žádat o prodloužení nájmu (a později rovněž vyzvána k vyklizení). Žalobci jako vlastníkovi bytu proto svědčí právo domáhat se ochrany svého vlastnického práva, tj. vydání věci neprávem zadržované, resp. vyklizení bytu neprávem (bez právního důvodu) užívaného žalovanou. Nárok uplatněný žalobou byl ze shora vyložených důvodů shledán důvodným, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. Lhůta k plněna byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalobce má proti žalované právo na jejich náhradu. Náklady řízení činí 5.600 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 600 Kč stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (podání žaloby, účast na jednání před soudem) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.