62 C 138/2021-65 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 4.000 Kč. Uvedla, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 19. 11. 2014 a dne 3. 11. 2015 se žalovanou smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovaná v souvislosti s příjmem předmětných služeb převzala k dočasnému užívání zařízení právního předchůdce žalobkyně, a to modem označený jako MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA SN: MAC:546751323E6A a zařízení označené [právnická osoba] PVR HDD USB READY SN: [číslo] MAC (dále jen„ zařízení“). Žalovaná neplnila své (platební) povinnosti ze smlouvy, proto právní předchůdce žalobkyně od této smlouvy přípisem ze dne 10. 8. 2016 odstoupil. Žalovaná přes opakované výzvy právního předchůdce žalobkyně zařízení nevrátila. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč podle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Smlouvou ze dne 19. 11. 2014 a ze dne 3. 11. 2015, obě s číslem klientského účtu: [číslo], se společnost [právnická osoba], zavázala poskytovat žalované za úplatu veřejně dostupné služby elektronických komunikací a současně jí přenechala do užívání obě zařízení. Podle zakázkových listů převzala žalovaná dne 25. 11. 2014 zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY SN: [číslo] MAC a dne 20. 6. 2016 zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA SN: MAC:546751323E6A. Podle obou zakázkových listů v případě nevrácení pronajatého zařízení včas, je účastník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši podle ceníku. Přípisem ze dne 10. 8. 2016 společnost [právnická osoba], z důvodu nehrazení poskytovaných služeb od smlouvy se žalovanou odstoupila s účinností od 23. 8. 2016 a vyzvala žalovanou k vrácení zařízení ve lhůtě do 4. 9. 2016. Přípisem ze dne 21. 11. 2016 byla žalovaná vyzvána k vrácení zařízení, resp. zaplacení smluvní pokuty, ve výši 4.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou; žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany společnosti [právnická osoba], přípisem ze dne 18. 3. 2019. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu přípisem ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 1. 6. 2020, jímž žalovanou současně upozornila na možnost zahájení soudního řízení. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu podle ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ujednání o smluvní pokutě soud shledal neplatným s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis); opačný postup je v rozporu se zásadou poctivosti, tudíž mu nelze přiznat právní ochranu. Odkazuje-li samotná smlouva na sazebník žalobkyně za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách. Ujednání o smluvní pokutě proto soud shledal neplatným ve smyslu ustanovení § 588 o. z, tudíž žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, zamítl. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.