63 C 236/2020-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 22.5.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24.11.2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7.10.2014 prostřednictvím elektronického formuláře mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným poskytnuta zápůjčka ve výši 2.500 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky. Žalovaný nedodržel podmínky vyplývající ze smlouvy a zápůjčku do dne 23.11.2014 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba] žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny zápůjčky a úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Dle obsahu listiny označené„ Prohlášení číslo: [číslo]“ byl právní předchůdkyní žalobkyně - [právnická osoba] [příjmení] [jméno] poskytnut žalovanému úvěr ve výši 2.500 Kč oproti jeho závazku poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 1.200 Kč, celkem tedy 3.700 Kč, vrátit do 21.11.2014 Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.1.2018. Z dalšího žalobkyní navrhovaného důkazu – listiny„ Loan application info“ a faktury [číslo] ze dne 7.10.2014 nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí sporu relevantní skutečnosti. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 4. Z provedených důkazů nebylo možno dospět k závěru, že mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem a žalovaným by byl vznikl jakýkoli závazkový vztah, na jehož základě by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Tato skutečnost nevyplývá z žádného z předložených důkazů. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s podanou žalobou nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.