63 C 254/2020-14 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.7.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.897 Kč s úrokem z prodlení ve výši 381,45 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 3.000 Kč od 28.11.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byly žalované dne 31.1.2018 poskytnuty finanční prostředky ve výši 3.000 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 2.3.2018. Protože žalovaná své platební povinnosti nesplnila, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30.10.2019 postoupena, zaplacení nejen dlužné částky 3.000 Kč, ale i smluvní pokuty ve výši 897 Kč spolu s úroky z prodlení z poskytnutých 3.000 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z rámcové smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že„ úvěrujícím“ je označena společnost [právnická osoba] a„ klientem“ žalovaná, s uvedeným [rodné číslo] a číslem bankovního účtu [bankovní účet], dle článku 1 smlouvy se strany dohodly, že mají v úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru, které budou uzavírány písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků a to textových zpráv SMS nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy (čl. 5, bod 5.1. smlouvy). Smlouva je podepsána zástupcem„ věřitele“, datována dnem 30.1.2018. Dle smlouvy o úvěru [číslo] se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3.000 kč převodem na účet žalované č. [bankovní účet] oproti závazku žalované poskytnutou částku zaplatit do 1.3.2018. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za den 31.1.2018 bylo zjištěno, že dne 31.1.2018 byla bezhotovostně převedena částka 3.000 Kč na účet č. [bankovní účet] specifikována jako„ [celé jméno žalované] [anonymizováno] SMS [číslo]“. Číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru u údajů vztahujících se ke„ klientovi“. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 25.10.2019 mezi společností [právnická osoba] na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka byly na žalobkyni postoupeny pohledávky společnosti [právnická osoba] vzniklé ze spotřebitelských smluv o zápůjčce specifikované v seznamu pohledávek. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 5. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jakoukoli smlouvu, předložená listina obsahující text rámcové smlouvy není žalovanou podepsána a z žádného z žalobkyní navržených důkazů nelze zjistit, zda žalovaná uzavřela s žalobkyní tvrzenou smlouvu. Nebylo ani prokázáno, zda částka 3.000 Kč byla zaslána na účet vedený ve prospěch žalované a že by byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 3.000 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně jako důkaz označila rámcovou smlouvu o úvěru, a kopii výpisu bankovního účtu. Rámcová smlouva o úvěru neobsahuje podpis žalované, není z ní tedy možno dovodit, že žalovaná měla vůli takovou smlouvu uzavřít. Tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy není prokázáno ani za pomoci listiny označené„ faktura – daňový doklad [číslo]“, v níž jsou uvedeny základní údaje o žalované shodné s údaji na rámcové smlouvě o úvěru, včetně rodného čísla, adresy, čísla účtu, ale žádná z předložených listin neobsahuje podpis žalované a není zřejmé, která osoba listiny vyplňovala. Ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalované nebylo prokázáno. Tato skutečnost nevyplývá z předloženého výpisu z účtu č. [bankovní účet], neboť podle tohoto výpisu z účtu měl být dne 31.1.2018 dán příkaz k převodu částky 3.000 Kč, ale není z něj možno dovodit, komu skutečně měla být částka 3.000 Kč zaslána, protože z předložených listin není možno dovodit, pro kterou osobu byl veden účet č. [bankovní účet], byť je tento nazván jménem a příjmením žalované. 6. V řízení nebylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které by vznikl žalované závazek zaplatit žalobou požadovanou částku a nebylo ani prokázáno, že by ve prospěch žalované byla poukázána částka 3.000 Kč, jak tvrdí žalobkyně a že by příp. žalované vznikla povinnost tuto částku žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytla žalované jakoukoli peněžní částku, nebylo možno ani dovodit povinnost žalované zaplatit žalobkyní požadovanou částku a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Nadto nebylo ani doloženo, že by smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, neboť taková skutečnost vzhledem k absenci seznamu postupovaných pohledávek z předložené smlouvy o postoupení pohledávky nevyplývá. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.