73 C 253/2017-133 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 4.10.2017 domáhala se žalobkyně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v VI. nadzemním podlaží bytového domu na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobkyně v návrhu uvedla, že dne 26.8.2014 uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu k předmětnému bytu, a to na dobu neurčitou od 1.9.2014. Dne 16.8.2017 žalobkyně v poštovní schránce objevila výpověď z nájmu bytu od žalovaného s datem 28.7.2017, s podacím razítkem pošty dne 31.7.2017. Výpověď měla být žalobkyni dána z důvodu neuhrazeného nájemného a služeb za dobu tří měsíců a tedy porušení povinností zvlášť závažným způsobem. Žalobkyně uvedla, že se mělo jednat o část měsíce srpna 2016, a dále měsíce listopad 2016, únor 2017 a květen 2017. Žalobkyně uvedla, že proti výpovědi podala dne 21.8.2017 písemné námitky s tím, že není možné, aby neměla uhrazené tři nájmy zcela a jeden částečně, kdy dle svých údajů žalobkyně dluží pouze jeden nájem, který hodlá co nejdříve uhradit. Pokud jde o opožděnost žaloby, má zato, že žaloba byla podána ve lhůtě, neboť zásilku objevila ve schránce dne 16.8.2017, není možné, aby jí byla vhozena dle poštovního razítka dne 13.8.2017, neboť to byla neděle. Na poště si zásilku vyzvednout dříve nemohla, protože se jí ztratil občanský průkaz a vyřizovala si nový. Na adrese [adresa žalobkyně], má za to, že žalovanému z důvodu užívání bytu nic nedluží. Je pravda, že v minulosti platila někdy opožděně, ale vždy vše doplatila a byla se i omluvit. Podle článku VIII nájemní smlouvy byl způsob doručování mezi stranami dohodnut v této smlouvě tak, že jí měla být výpověď doručena do vlastních rukou a nikoliv vhozena do schránky. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že o výpovědi nájmu žalobkyni bylo rozhodnuto radou městské části na jejím zasedání dne 26.7.2017, neboť žalobkyně v tu dobu dlužila celkem částku 13 120 Kč za část měsíce srpna 2016 a za celý měsíc listopad 2016, únor 2017 a květen 2017. Žalobkyně byla povinna hradit nájemné a zálohu na služby nejpozději do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Dle evidence žalovaného uhradila žalobkyně nájem a služby za uvedené měsíce tak, že za srpen 2016 hradila až dne 31.7.2017, za listopad 2016 hradila až dne 29.9.2017, za únor 2017 hradila až dne 21.8.2017 a za květen 2017 hradila až dne 19.7.2017. Ke dni 18.7.2017, kdy byly připravovány podklady na zasedání, dlužila žalobkyně celou částku 13 120 Kč. Dne 19.7.2017 pak žalobkyně uhradila nájem a služby za měsíc květen 2017. Ke dni vyhotovení výpovědi, tj. 28.7.2017, žalobkyně stále dlužila tři nájmy, a to za měsíc srpen 2016, listopad 2016 a únor 2017. Žalovaný dále namítl opožděnost podání žaloby samotné, neboť výpověď z nájmu byla odeslána 31.7.2017 doporučenou poštou, kdy dne 3.8.2017 byla žalobkyně vyrozuměna o skutečnosti, že je doporučená pošta připravena k vyzvednutí. Žalobkyně se tak dne 3.8.2017 mohla s jejím obsahem seznámit, přičemž lhůta pro podání žaloby o neplatnost výpovědi z nájmu činí 2 měsíce, takže tato lhůta uplynula dnem 3.10.2017. 3. Soud v prvé řadě zkoumal, zda byla žaloba podána včas. Jak žalobkyně tak žalovaný shodně tvrdili, že výpověď z nájmu datovaná dne 28.7.2017, byla dána k poštovní přepravě dne 31.7.2017. Z poštovní doručenky bylo zjištěno, že výpověď z nájmu bytu byla adresována a doručována žalobkyni na adresu [adresa žalobkyně]. Žalobkyně byla vyzvána k vyzvednutí zásilky, zanecháno poučení a zásilka byla připravena k vyzvednutí na poště dne 3.8.2017. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami sporu dne 27.8.2014 bylo zjištěno, že v čl. VIII smlouvy se účastníci mimo jiné dohodli na tom, že písemnosti mezi nimi budou doručovány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb: a) dodáním do vlastních rukou adresáta (zásilka je dodána jen adresátovi, zmocněnci adresáta, zákonnému zástupci adresáta nebo zmocněnci zákonného zástupce adresáta) či za b) dodáním do vlastních rukou výhradně jen adresáta (zásilka může být dodána výhradně jen adresátovi). 4. Dle ust. § 2290 obč. zák., má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 5. Dle ust. § 570 odst. 1 obč. zák., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 6. Dle ust. § 605 odst. 2 obč. zák. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. 7. V projednávané věci zasílal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu byt, kdy se jedná o jednostranný hmotněprávní úkon pronajímatele adresovaný nájemci, jehož účinky nastávají, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice. Žalobkyně se zdržovala v místě doručování a měla tak objektivně možnost si uloženou zásilku vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem, a to již ode dne 3.8.2017, kdy se tak výpověď dostala do sféry její dispozice. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, kde uvedl, že..“ Jsou-li účinky doručení hmotněprávního úkonu spojeny s okamžikem, kdy byla zásilka uložena u pošty, měl-li adresát takovéhoto úkonu objektivně možnost se s ní seznámit, i když tak (před jejím vrácením odesílateli) neučinil, a to bez ohledu na délku doby, po níž byla zásilka u pošty uložena, pak okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní (doručený) okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát "ochoten" tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem).“. 8. Pokud tedy měla žalobkyně možnost se s výpovědí z nájmu seznámit již dne 3.8.2017, považuje se tato výpověď téhož dne za doručenou a tímto dnem začala běžet dvouměsíční lhůta k podání žaloby na neplatnost výpovědi v souladu s ust. § 2290 obč. zák. Nelze přisvědčit námitkám žalobkyně, že zásilku nemohla vyzvednout, protože měla ztracený občanský průkaz, neboť měla možnost prokázat svou totožnost na poště i jiným způsobem či za situace, kdy o ztrátě průkazu věděla a zásilka se dostala do její dispozice až vhozením do schránky v místě bydliště, kde se zdržovala, měla si být vědoma důsledků spojených s plynutím lhůt a podat žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu bytu dříve. Současně nelze ani přisvědčit námitkám žalobkyně, že byl dohodnut ve smlouvě způsob doručení pouze„ osobně“ do vlastních rukou žalobkyně. Z čl. VIII nájemní smlouvy vyplývá dohodnutý způsob doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb„ dodáním“ zásilky, přičemž dodáním je třeba rozumět doručení zásilky v místě uvedeném na zásilce jako poštovní adresa v souladu s právními předpisy (např. § 49 o.s.ř.), tedy i vhozením do schránky. 9. V tomto projednávaném případě tedy lhůta pro podání žaloby počala běžet dne 3.8.2017, konec lhůty nastal dne 3.10.2017. 10. S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že žaloba byla podána opožděně, když byla podána až po uplynutí prekluzivní lhůty a to dne 4.10.2017. Soud proto žalobu v celém rozsahu pro její opožděnost zamítnul, pokud byly ve věci provedeny další důkazy týkající se oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, tyto soud nehodnotí, neboť pro meritorní rozhodnutí již nemají význam a nemohou na něm ničeho změnit. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. V projednávané věci byl procesně úspěšný žalovaný, který se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto soud ve výroku II tohoto rozhodnutí náhradu nákladů řízení nepřiznal.