94 C 11/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu koncesionářských televizních poplatků. 2. Žalovaná ve věci uvedla, že se od roku 2012 zdržuje trvale na adrese [adresa žalované]. Nevlastní televizní přijímač. Smlouvu na odběr energie měla u firmy EON pouze na pražské adrese. Žalobkyně měla zaslat výzvu na adresu odběrného místa energie. 3. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku, jelikož jako odběratel elektrické energie neoznámila žalobkyni opak. Výzva byla doručena na odběrné místo žalované (trvalý pobyt). Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto tedy byla zapsána do evidence poplatníků. Žalobkyně neeviduje žádnou komunikaci se žalovanou ohledně odhlášky. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Žalovaná mám od 20.3.2007 trvalý pobyt na adrese [adresa žalované] (výpis z CEO). Žalobkyně přípisem ze dne 23. 4. 2019 sdělila žalované, že na adrese [adresa žalované], je evidovaným odběratelem elektrické energie, avšak ji nenalezla mezi plátci televizních poplatků. Tuto situaci bylo dle žalobkyně nutné do 30 dnů od doručení výzvy vyřešit. Žalobkyně poučila žalovanou, že po uplynutí této lhůty by ji musela považovat za poplatníka a zařadit žalovanou do evidence osob s povinností televizní poplatky hradit. Pokud žalovaná v dané době televizní přijímač nevlastnila či jej neužívala, nejpozději do 30 dnů od obdržení dopisu ze dne 23. 4. 2019 měla žalobkyni zaslat čestné prohlášení. Dopis byl adresován na trvalý pobyt žalované, tj. na [adresa žalované], kam byl rovněž zaslán (výzva + dodejka). Žalovaná si dopis nepřevzala, nikterak na něj nereagovala. Soud má za nesporné, že žalobkyně věděla, že žalovaná v té době bydlí na adrese [obec a číslo] v [obec], když jí bylo známé odběrné místo elektrické energie žalované. Žalobkyně následně tedy zapsala žalovanou jako držitele televizního přijímače od srpna 2019 (potvrzení o přihlášení poplatníka). O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 28. 8. 2019 adresovaným na adresu trvalého pobytu žalované (dopis ze dne 28. 8. 2019). Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky a zároveň jí stanovila přiměřenou lhůtu k její úhradě (výzva ze dne 15. 7. 2020 včetně dodejky). Všechny shora uvedené písemnosti byly adresovány a zaslány žalované na adresu jejího shora uvedené trvalého pobytu. Ani jedna písemnost nebyla zaslána na adresu pobytu, kde byla žalovaná evidována jako odběratelka elektrické energie – [adresa žalované]. 6. Právní posouzením dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. 7. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 8. Soud má za to, že s doručením výzvy fyzické osobě/právnické osobě ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se spojuje počátek lhůty 30 dnů pro vyjádření fyzického osoby/právnické osoby prostřednictvím čestného prohlášení, že nemá být poplatníkem rozhlasového a televizního poplatku. V případě, že daná osoba, která je odběratelem elektřiny, na výzvu nereaguje ve stanovené lhůtě 30 dnů, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit. 9. Zákon [číslo] 2012 Sb. občanský zákoník ve svém § 570 stanoví, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. V této souvislosti lze rovněž poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil již ustálený judikatorní závěr:„ Nedojde-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta, právní úkon není perfektní. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah.“ 10. Soud má za to, že shora prezentovaný závěr Nejvyššího soudu je nutné vykládat vždy v souvislosti s konkrétními okolnostmi daného případu. V projednávané věci z listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že výzva dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. byla žalované zaslána na adresu jejího trvalého pobytu, přestože jako odběratel elektrické energie byla zapsána na adrese [adresa žalované]. Žalovaná si na adrese svého trvalého pobytu shora uvedenou zásilku nepřevzala, rovněž si zde nepřevzala ani žádnou další zásilku od žalobkyně. Dle svého tvrzení žije již od roku 2012 na shora zmíněné adrese v [obec]. Dle soudu žalovaná na adrese, na kterou jí bylo doručováno, již nebydlela, proto se na této adrese nenacházela ani její dispoziční sféra. Tento závěr je nutné vykládat i v tom ohledu, že žalobkyně věděla, že žalovaná je přihlášena jako odběratel elektrické energie na adrese [adresa žalované], přesto jí tam výzvu, se kterou jsou spojeny závažné následky fikce, v podobě zapsání do evidence poplatníků poplatku za rozhlasové a televizní vysílání, nezaslala. Uváděla-li žalobkyně, že výzva byla žalované doručena na„ odběrné místo (trvalý pobyt)“, takovou skutečnost neprokázala. 11. Soud tedy uzavírá, že výzva dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. nebyla žalované řádně doručena, a proto se nemohla stát poplatníkem poplatku za rozhlasové a televizní vysílání fikcí podle předmětného ustanovení. Soud tak podanou žalobu zamítl v celém rozsahu. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalovaná byla ve věci úspěšná, protože žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně jí žádné náklady nevznikly, a proto jí soud právo náhradu nákladů řízení nepřiznal. 13. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.